Hrozová zná svou historii díky Josefu Scharbertovi

Od roku 1814 stával na rusínském kopci, dříve zvaném Klobouk, kostelík zasvěcený Navštívení P. Marie. Kostelík byl půldruhého století poutním místem a dominantou kraje. Býval navštěvován nejen lidmi z Osoblažská, ale i z tehdejšího pruského Hlubčicka. Mše se v létě konávaly každý týden. Kostelík byl zničen dělostřeleckou palbou v březnu 1945. Podnět k obnově vyšel roku 1990 od preláta, prof. dr. Josefa Scharberta, který se narodil v Hrozové roku 1919. Po válce musel svou vlast opustit. V Německu vystudoval, později se stal profesorem teologické fakulty univerzity v Mnichově. Několik let působil na univerzitě společně se svým kolegou Josefem Ratzingerem, nynějším papežem Benediktem XVI. Byl mezinárodně uznávaný znalec Starého zákona. Ve své knize vzpomínek Fůrchte dich nicht, ich bin bei dir! (Neboj se, jsem s tebou!) zachycuje také historii své rodiny a rodné Hrozové od první republiky až do roku 1946. Hrozová má to štěstí, že může čerpat informace o své historii od pamětníka, který toto komplikované období našich dějin zažil na vlastní kůži.

Po pádu komunismu přijel do Hrozové slavit svou primiční mši společné se svými někdejšími hrozovskými a rusinskými farníky. Pozváni byli také současní češti obyvatelé ke společné mši. Při této mši prelát Scharbert navrhl, aby byla znovu postavena kaple na rusínském kopci jako symbol smíření a slíbil do začátku finanční příspěvek deset tisíc marek, což tehdy představovalo asi 250 tisíc korun.
Při své další návštěvě, tentokrát v Krnově na Cvilíné, kde sloužil mši, se prof. Scharbert seznámil se dvěma projekty od architekta Stoklase z Opavy a od krnovského výtvarníka Pavla Charouska, který na kopci navrhoval moderní rotundu. Prof. Scharbert si vybral projekt architekta Stoklase. neboť se podobal původní kapli a počítal s nižšími náklady. Krnovský děkan Kus se ujal organizace výstavby a založil stavební výbor. Termín vysvěcení v srpnu 1993 se podařilo dodržet. Byla uspořádána sbírka jak českých tak bývalých německých obyvatel obce Rusína i okolních obcí, která vynesla přibližně 75 % celkových nákladů. Přesná čísla jsou uvedena v kronice "Rusínská kaple".

Nová stavba stojí jen několik metrů od místa původní kaple. Do fasády jsou zabudovány fragmenty kamenného kříže, který zde původně stával. Vnitřní výzdoba je jednoduchá, ale
emocionálně působivá. Text nad oltářem Ut omneš unum sint znamená: Aby všichni jedno byli. Mramorová kropenka na svěcenou vodu zasazená do zdi u vchodu byla ukrývána celá desetiletí řádovými sestrami v Krnově-Ježníku, Pochází ze zrušené kaple v krnovské nemocnici. Malý zvonek ve zvonici je z z Ukrajiny, z českého kostela Hrušvice na Volyni. Odkud si jej přivezli na Osoblažsko čeští navrátilci v roce 1947.
Prof. dr. Scharbert jako iniciátor stavby kapli vysvětil. Mši ve volné přírodě sloužili dne 8. srpna 1993 latinsky dva čeští, dva němečtí a tři polští kněží. Liturgie se sloužila ve třech jazycích za účasti stovky bývalých rodáků z Německa, 250 Čechů a 250 Poláků, kteří přišli jako procesí s prapory z Hlubčic a příhraničních polských obcí.

V současné době se zde bohoslužby konají jen příležitostně. Pravidelně se zde první srpnovou neděli koná mezinárodní česko-polsko-némecká pouť smíření. Profesor Scharbert zemřel jen pár let po vysvěcení nového kostelíka. Jeho rodný dům v Hrozové je zachován a jeho nynější majitelé obětavě a s velkým vkusem provedli opravu kapličky stojící u tohoto domu.

Ludmila Čajanová
Krnovské noviny, ze dne 26.května 2009