Frankstadt r. 2109 (Jessica Špačková)
Bezbarvá planina, na které město Frenštát po Radhoštěm (název města před sto lety) rozléhá, je obklopena nudným, souvislým pásmem na chlup stejných hald vytěžené hlíny připomínajících kdysi nádherné lesnaté pohoří Beskydy. Spící zimní krajina udušená roubíkem šedého zaprášeného sněhu tiše vyčkává příchodu jara, kdy roztají jeho poslední zbytky.
Už nejsou slyšet rolničky z povozů statkářů a krajem se neline vůně pravé valašské slivovice, ale do ticha a šera jen skřípou kola těžních věží a vůni nahradil závan šířící se po okolí z místní koksovny. Odkryjí se neskutečně velké hromady navezené hlušiny a odpadků, které se zde za tu dobu nahromadily v důsledku mnohaleté těžby černého uhlí. Díky této devastující činnosti se začaly propadat okolní kopce hojně porostlé divokými rostlinami a obývané lesními živočichy.
Na jaře už tady necítíme vůni čerstvé trávy, zvlažené krůpějemi ranní rosy, ani nevidíme mihotající se barevná křídla motýlů, přelétávajících z jednoho květu na druhý a ani neuslyšíme zpěv ptáků, nýbrž se nám naskytne pohled na zanedbané louky porostlé plevelem. Kdysi bývaly chloubou místních sedláků. Z bublajících potoků jako je Lomná nebo Lubina, kde se ve dvacátém století ještě daly chytat ryby, se dnes staly špinavé a zapáchající stoky plné rezivějících plechovek a kousků uhlí.
Všechna zvířata, která tady snad někdy žila, zahynula hladem, přiotrávila se z některé ze stok nebo právě teď hynou. Nenajdete zde žádné srny, to jsou důsledky otravy a nemoci šířící se místními lesy už více než deset let. Za tu dobu stihla vyhubit skoro veškeré lesní osazenstvo. Někteří živočichové však včas rozeznali blížící se nebezpečí a našli si své nové teritorium například v údolí řeky Bečvy.
Z původního obyvatelstva se stali zašpinění horníci a další přišli za prací z různých koutů republiky i ze zahraničí. Začali přetvářet zdejší kulturu i samotnou tvář města. Frenštátčané, kteří vlivem důlní činnosti přišli o bydlení nebo ti, kteří nesouhlasili s těžbou uhlí, odešli hledat nové domovy jinam. Většina původních budov, například radnice nebo frenštátské muzeum již neexistuje, protože se kvůli poddolování zřítily. I mnohé ze starých památek, jako je socha Radegasta či kašna na náměstí dnes ve Frankstadtu nenajdeme.
Asi jako vy všichni i já nestojím o to, aby se mé rodné město stalo centrem důlní činnosti a jejími následky byla zničena i okolní krajina, rostlinstvo a živočišstvo a město skončilo tak, jak jsem to zachytila. Buďme chytřejší než zvířata, která hledala nová teritoria, zůstaňme zde a zabraňme tomu.
(1. místo Literární soutěže Poetické a Literární variace na téma Frenštát v kategorii do 15. let)