ČTVRTEČNÍ GLOSY 21.12.2006
Miroslava Macka
Neskutečné intelektuální potěšení mně připravil Martin Veselovský, když si pozval do včerejšího pořadu Radiožurnálu "Dvacet minut s Martinem Veselovským" bývalého premiéra a stále ještě předsedu ČSSD Jiřího Paroubka. Pan Veselovský byl připraven, byl solidní, byl korektní, nedal se opít rohlíkem a precizně reagoval na odpovědi tázaného.
Tato profesionalita zřetelně Jiřího Paroubka zaskočila a velice vytočila, takže se během několika vteřin začal projevovat (formou i obsahem) jako ta největší bolševická kreatura z padesátých let, řečeno mackovsky, nikoliv veselovsky.
Myslím, že tento rozhovor by se měl vysílat v příštích dnech mnohokrát denně a měl by se vyučovat ve školách - odstrašujících příkladů není nikdy dost.
Když už jsem u té módní nekorektnosti, včera jsem se s přáteli ve vinárně báječně trumfovali, kdo si vzpomene na nejméně "korektní" vtip a padlo jich mnoho, bohužel jsem všechny znal. Včera mi ovšem dorazil mailem jeden, který jsem neznal. Tady je:
V klášteře se zpovídá muž: "Život je hrozně zlý, samé svinstvo, samé násilí, to už se nedá vydržet!"
Zpovídající na to: "Máte pravdu, prostituce, drogy, zabíjení, znásilňování, pochybné kšefty. No, ale mimo klášter to není o moc lepší!"
Čtenář glos Z. V. mi napsal zajímavou miniúvahu na téma "Co nelze za peníze koupit". Tady je.
Úvahu, že za peníze nemohu koupit znalosti považuji za nesprávnou. Odůvodnění:
a) Znalosti třeba zahraničního jazyka si mohu koupit zakoupením pobytu a studia na zahraniční škole.
b) Obecně si znalosti mohu zakoupit tím, že koupím spolupráci člověka s požadovanými znalostmi. Pak je to zboží jako každé jiné a záleží na dosahované marži.
Jinak řečeno, nemohu si koupit pouze ty hodnoty, které nemají charakter zboží. Co má charakter zboží (je prodejné za vyčíslitelnou hodnotu) si vždy mohu koupit. A jsou osoby, u kterých má i život, víra, city, vzpomínky charakter zboží.
Čtenář glos P.L. pak následný návrh:
Dovolil bych si v souvislosti s jistě proekologickým zvýšením jízdného hromadné autobusové dopravy navrhnout rozšíření terminologie o termín kapšovné. Možná varianta je ještě lidokapšovné. Lze psát i bez diakritiky.
Již staří Římané věděli, že Quisqus habet nummos, secura naviget aura, tedy že Kdo má peníze, pluje s příznivým větrem.
Tato profesionalita zřetelně Jiřího Paroubka zaskočila a velice vytočila, takže se během několika vteřin začal projevovat (formou i obsahem) jako ta největší bolševická kreatura z padesátých let, řečeno mackovsky, nikoliv veselovsky.
Myslím, že tento rozhovor by se měl vysílat v příštích dnech mnohokrát denně a měl by se vyučovat ve školách - odstrašujících příkladů není nikdy dost.
Když už jsem u té módní nekorektnosti, včera jsem se s přáteli ve vinárně báječně trumfovali, kdo si vzpomene na nejméně "korektní" vtip a padlo jich mnoho, bohužel jsem všechny znal. Včera mi ovšem dorazil mailem jeden, který jsem neznal. Tady je:
V klášteře se zpovídá muž: "Život je hrozně zlý, samé svinstvo, samé násilí, to už se nedá vydržet!"
Zpovídající na to: "Máte pravdu, prostituce, drogy, zabíjení, znásilňování, pochybné kšefty. No, ale mimo klášter to není o moc lepší!"
Čtenář glos Z. V. mi napsal zajímavou miniúvahu na téma "Co nelze za peníze koupit". Tady je.
Úvahu, že za peníze nemohu koupit znalosti považuji za nesprávnou. Odůvodnění:
a) Znalosti třeba zahraničního jazyka si mohu koupit zakoupením pobytu a studia na zahraniční škole.
b) Obecně si znalosti mohu zakoupit tím, že koupím spolupráci člověka s požadovanými znalostmi. Pak je to zboží jako každé jiné a záleží na dosahované marži.
Jinak řečeno, nemohu si koupit pouze ty hodnoty, které nemají charakter zboží. Co má charakter zboží (je prodejné za vyčíslitelnou hodnotu) si vždy mohu koupit. A jsou osoby, u kterých má i život, víra, city, vzpomínky charakter zboží.
Čtenář glos P.L. pak následný návrh:
Dovolil bych si v souvislosti s jistě proekologickým zvýšením jízdného hromadné autobusové dopravy navrhnout rozšíření terminologie o termín kapšovné. Možná varianta je ještě lidokapšovné. Lze psát i bez diakritiky.
Již staří Římané věděli, že Quisqus habet nummos, secura naviget aura, tedy že Kdo má peníze, pluje s příznivým větrem.