ČTVRTEČNÍ GLOSY 25.05.2006
Miroslava Macka
A tak ČSSD prý dnes vylepí billboardy s heslem "ODS a Macek dají nám pár facek". Jednak doufám a věřím, že tomu skutečně tak bude a když už jsme u těch veršů, dovolím si nabídnout další:
Každý nezdvořilý fracek
zaslouží si vždy pár facek.
Na Paroubka ovšem platí
nevolit ho, lidé zlatí.
Důvod přec je víc než jistý:
chce nám vládnout s komunisty!
Záhlavec tu nepomůže,
jen hlas proti, ten to zmůže.
Předevčírem jsem shodou okolností mluvil s jednou novinářkou a v toku řeči jsem se jí zeptal: Prosím tě, proč je letošní předvolební kampaň tak příšerně zavilá, plná zloby, osočování a manipulací, při nichž je zpolitizováno úplně všechno, bez ohledu na zdravý rozum? Já vím, že jde o hodně, ale copak jde o život?
Její odpověď mne šokovala, ačkoliv po chvíli přemýšlení jsem musel uznat, že jsem na ni měl přijít velmi rychle sám: "Vždyť přece jde o život! Alespoň některým politikům! Vzpomeň si na Unipetrol, biolíh a další kauzy, copak myslíš, že by někteří politikové přežili volební porážku?
Jan Čulík z Britských listů mne skutečně docela hořce pobavil. Cituji bez komentáře:
" Na evropském kontinentě se fackování už nejméně třicet let za výchovné nepovažuje, považuje se za primitivní a buranské. Právě proto se Mackův výstup dostal do světových médií. Hodně přispěl k "popularitě" České republiky, která se normálně do zahraničních médií nedostane. Děkujeme, pane Macku, že tak šíříte "dobré jméno" své vlasti do světa.
Říkejte tomu cenzura, ale články, obhajující fackování, v tomto listě publikovat nebudeme, stejně jako zde nebudeme zveřejňovat texty, obhajující kouření a kritizující jeho zákaz (.....)
Kdybychom zveřejňovali články, obhajující "výchovné facky" či kouření, bez ohledu na to, jak velká část české veřejnosti v ně možná věří (v souvislosti s Mackovým útokem se vyskytly neuvěřitelně hloupé názory), také bychom se zařadili mezi burany a primitivy.
Včera jsem prožil podivný den. Vyklízel jsem totiž křídlo domu, ve kterém žila moje matka (zemřela předloni v požehnaných devadesáti) a které chci letos přestavovat, a přestože šlo o nábytek a věci staré, nepotřebné, poničené, zaprášené a zbytečné, provázely mne většinou celý život....a náhle mi jedinou útěchou bylo pomyšlení, že na troskách starého vznikne zase nové. (A jako slova vzkříšení zní "Dokonáno jest!", vybavil jsem si závěr básně o jaru rakouského básníka Ginzkeyho.)
Ale stejně jsem moc rád, že to mám za sebou.
A už se těším na stavební ruch!
Již staří Římané věděli (aniž znali politickou situaci v Česku), že E duobus malis minus eligendum, tedy že
Ze dvou zel je třeba volit to menší.
Každý nezdvořilý fracek
zaslouží si vždy pár facek.
Na Paroubka ovšem platí
nevolit ho, lidé zlatí.
Důvod přec je víc než jistý:
chce nám vládnout s komunisty!
Záhlavec tu nepomůže,
jen hlas proti, ten to zmůže.
Předevčírem jsem shodou okolností mluvil s jednou novinářkou a v toku řeči jsem se jí zeptal: Prosím tě, proč je letošní předvolební kampaň tak příšerně zavilá, plná zloby, osočování a manipulací, při nichž je zpolitizováno úplně všechno, bez ohledu na zdravý rozum? Já vím, že jde o hodně, ale copak jde o život?
Její odpověď mne šokovala, ačkoliv po chvíli přemýšlení jsem musel uznat, že jsem na ni měl přijít velmi rychle sám: "Vždyť přece jde o život! Alespoň některým politikům! Vzpomeň si na Unipetrol, biolíh a další kauzy, copak myslíš, že by někteří politikové přežili volební porážku?
Jan Čulík z Britských listů mne skutečně docela hořce pobavil. Cituji bez komentáře:
" Na evropském kontinentě se fackování už nejméně třicet let za výchovné nepovažuje, považuje se za primitivní a buranské. Právě proto se Mackův výstup dostal do světových médií. Hodně přispěl k "popularitě" České republiky, která se normálně do zahraničních médií nedostane. Děkujeme, pane Macku, že tak šíříte "dobré jméno" své vlasti do světa.
Říkejte tomu cenzura, ale články, obhajující fackování, v tomto listě publikovat nebudeme, stejně jako zde nebudeme zveřejňovat texty, obhajující kouření a kritizující jeho zákaz (.....)
Kdybychom zveřejňovali články, obhajující "výchovné facky" či kouření, bez ohledu na to, jak velká část české veřejnosti v ně možná věří (v souvislosti s Mackovým útokem se vyskytly neuvěřitelně hloupé názory), také bychom se zařadili mezi burany a primitivy.
Včera jsem prožil podivný den. Vyklízel jsem totiž křídlo domu, ve kterém žila moje matka (zemřela předloni v požehnaných devadesáti) a které chci letos přestavovat, a přestože šlo o nábytek a věci staré, nepotřebné, poničené, zaprášené a zbytečné, provázely mne většinou celý život....a náhle mi jedinou útěchou bylo pomyšlení, že na troskách starého vznikne zase nové. (A jako slova vzkříšení zní "Dokonáno jest!", vybavil jsem si závěr básně o jaru rakouského básníka Ginzkeyho.)
Ale stejně jsem moc rád, že to mám za sebou.
A už se těším na stavební ruch!
Již staří Římané věděli (aniž znali politickou situaci v Česku), že E duobus malis minus eligendum, tedy že
Ze dvou zel je třeba volit to menší.