ČTVRTEČNÍ GLOSY 25.05.2006

Miroslava Macka
A tak ČSSD prý dnes vylepí billboardy s heslem "ODS a Macek dají nám pár facek". Jednak doufám a věřím, že tomu skutečně tak bude a když už jsme u těch veršů, dovolím si nabídnout další:

Každý nezdvořilý fracek
zaslouží si vždy pár facek.
Na Paroubka ovšem platí
nevolit ho, lidé zlatí.
Důvod přec je víc než jistý:
chce nám vládnout s komunisty!
Záhlavec tu nepomůže,
jen hlas proti, ten to zmůže.

Předevčírem jsem shodou okolností mluvil s jednou novinářkou a v toku řeči jsem se jí zeptal: Prosím tě, proč je letošní předvolební kampaň tak příšerně zavilá, plná zloby, osočování a manipulací, při nichž je zpolitizováno úplně všechno, bez ohledu na zdravý rozum? Já vím, že jde o hodně, ale copak jde o život?
Její odpověď mne šokovala, ačkoliv po chvíli přemýšlení jsem musel uznat, že jsem na ni měl přijít velmi rychle sám: "Vždyť přece jde o život! Alespoň některým politikům! Vzpomeň si na Unipetrol, biolíh a další kauzy, copak myslíš, že by někteří politikové přežili volební porážku?

Jan Čulík z Britských listů mne skutečně docela hořce pobavil. Cituji bez komentáře:
" Na evropském kontinentě se fackování už nejméně třicet let za výchovné nepovažuje, považuje se za primitivní a buranské. Právě proto se Mackův výstup dostal do světových médií. Hodně přispěl k "popularitě" České republiky, která se normálně do zahraničních médií nedostane. Děkujeme, pane Macku, že tak šíříte "dobré jméno" své vlasti do světa.
Říkejte tomu cenzura, ale články, obhajující fackování, v tomto listě publikovat nebudeme, stejně jako zde nebudeme zveřejňovat texty, obhajující kouření a kritizující jeho zákaz (.....)
Kdybychom zveřejňovali články, obhajující "výchovné facky" či kouření, bez ohledu na to, jak velká část české veřejnosti v ně možná věří (v souvislosti s Mackovým útokem se vyskytly neuvěřitelně hloupé názory), také bychom se zařadili mezi burany a primitivy.

Včera jsem prožil podivný den. Vyklízel jsem totiž křídlo domu, ve kterém žila moje matka (zemřela předloni v požehnaných devadesáti) a které chci letos přestavovat, a přestože šlo o nábytek a věci staré, nepotřebné, poničené, zaprášené a zbytečné, provázely mne většinou celý život....a náhle mi jedinou útěchou bylo pomyšlení, že na troskách starého vznikne zase nové. (A jako slova vzkříšení zní "Dokonáno jest!", vybavil jsem si závěr básně o jaru rakouského básníka Ginzkeyho.)
Ale stejně jsem moc rád, že to mám za sebou.
A už se těším na stavební ruch!

Již staří Římané věděli (aniž znali politickou situaci v Česku), že E duobus malis minus eligendum, tedy že
Ze dvou zel je třeba volit to menší.