Homepage

PÁTEČNÍ GLOSY 18.11.2005

Miroslava Macka

Premiér Paroubek byl včera na Národní třídě vypískán demonstranty, protestujícími proti rostoucímu vlivu komunistů. Ti předtím protestovali v ulici Politických vězňů před sídlem KSČM.
Myslím, že si spletli místo: protestovat měli před Lidovým domem v Hybernské, před sídlem ČSSD - odtud totiž hrozí podstatně větší nebezpečí návratu komunistů k moci, než v ulici Politických vězňů.

Premiér též včera zajímavě odpověděl na dotaz, co dělal 17. listopadu 1989:
"Seděli jsme s přáteli v restauraci. Bylo to velice příjemné. Neměli jsme vůbec tušení, co se děje."
Ach jo.

Exprezident Havel zase zajímavě odpověděl na dotaz, co říká na zmařenou snahu pánů Šípka a Kocába vyvěsit na pražském Hradě vlajku EU: "Nebral bych to jako provokaci, ale jako pomoc."
Ach, jo.

Resort práce a sociálních věcí nám vloni tvrdil, že úpravou výplat nemocenských dávek se sníží počet nemocných a nárůst výplat dávek nebude.
Realita? Vyplaceno bylo p 1.2 miliardy korun navíc a počet prostonaných dnů stoupl o 1.6 milionu!
Defenestrace Škromacha nikde...

Můj středeční text z Lidovek, adresovaný všem zklamaným ze 17. listopadu 1989:

Dívka, která se tehdy narodila, má sladkých šestnáct. Obávám se ovšem, že mnohým z těch statisíců lidí z tehdejších plných náměstí toto výročí tak sladké nepřipadá.
Stál jsem tehdy na tribuně čelem k těm zapáleným lidem a už tehdy mnou cloumaly pochybnosti: uvědomují si ti lidé, o jak velkou změnu jde? Vědí, že téměř nic z minulých životních návyků a zvyklostí nebude platit? Vždyť většina lidí, se kterými mluvím, má jasno: hloupé a arogantní komunisty nahradíte u moci vy noví, a za pár let se budeme mít jak na Západě, přičemž v našich životech, v našem přístupu k práci, v našem švejkovství k autoritám, v našem přikrádání si a flákání se a nadávání na úspěšnější se toho moc nezmění, vlastně skoro nic - konečně přece bude dotažen do vítězného konce "socialismus s lidskou tváří", v němž je možno socialisticky pracovat a kapitalisticky žít.
A žádný z těch lidí naproti mně si neuvědomuje, že ve svobodném, tržním prostředí se klidně může velice dobře dařit i těm, kteří jsou jim lidsky nepříjemní, příliš draví, protivní až k nenávisti, kdežto lidem sympatickým, mírným a hodným se dařit nemusí. A vědí ti lidé, že jakmile začnou požadovat srovnání této "nespravedlnosti" seshora, zákony a vládci, že budou na "nejlepší" cestě zpět? A že se vždy najde dostatečný počet demagogů a politických šíbrů, kteří jim takovou "rovnost" naslibují?
Dá většina těch lidí přednost volnému, pro většinu mnohem perspektivnějšímu, ale nebezpečnějšímu životu ve volné přírodě před bezpečnou klecí s každodenním přídělovým krmením?
Dnešní dny mi na tyto mé tehdejší otázky bohužel odpovídají.

Stanislav Jerzy Lec:
Když chceme chytit za srdce - jsou dovoleny všechny hmaty?

Fotografie a jiné (nepolitické) texty Miroslava Macka zveřejňuje www.macekvbotach.cz

DALŠÍ INFORMACE: MACEK Miroslav (1944)

 
Zveřejněno 18.11.2005

Copyright 2000-2018 © ViditelnyMacek.cz