STŘEDEČNÍ GLOSY 2.11.2005

Miroslava Macka
Jak to tak vypadá - u pravé ruky uprchlého podnikatele Krejčíře se našel "pokladní deník" - na výplatní listině tohoto miliardáře bylo nemálo státních zaměstnanců, včetně policistů.
Dle zdrojů medií v deníku nejsou vysocí funkcionáři policie, ani politikové.
Nedivil bych se ovšem, kdyby takový deník měl Krejčíř uschován zatraceně lépe.

Předseda ODS Mirek Topolánek pronesl na adresu severomoravského hejtmana za ODS Evžena Tošenovského, který v rozhovoru ( tuším v Právu) mírně kritizoval vedení ODS za současné projevy či spíše neprojevy, následující slova: "Evžen Tošenovský je člověk, který s vedením vůbec nekomunikuje. Myslím si, že vůbec netuší, co se děje."
Hloupá věta, chce se mi dodat: Evžen Tošenovský je jedním z nejkvalitnějších lidí ODS, bez něj by strana měla na Ostravsku podstatně horší pozici, neboť je uznávám i politickými protivníky a hlavně veřejností - a je na vedení ODS, aby komunikovalo ono s ním a ne naopak. Trvalá komunikace se starosty, hejtmany a dalšími krajskými, oblastními a místními politiky je totiž podstatou stranické práce - vedení dostává do slonovinové věže necezené informace o situaci v Česku a po jejich zanalyzování může zase poskytovat svým politikům celkový politický pohled.
Navíc jsem přesvědčen, že Evžen velmi dobře ví, co se děje, proto se také vyjádřil tak, jak se vyjádřil.

Včera jsem Vás mylně informoval o tom, že by v případě jmenování ministrem zdravotnictví byl dr. Rath nucen vykonávat funkci prezidenta ČLK minimálně další tři měsíce. Odborníci na nepříliš jasné stanovy ČLK to vyvrátili - boj o interpretaci stanov a o vedení ČLK bude ovšem nadále pokračovat.

Můj včerejší text z Lidovek, adresovaný všem čtenářům:

Pěknou službu (bez ironie) mi provedla redakce, když nad můj včerejší sloupek umístila titulek "O své kostely by se měli starat katolíci sami", neboť jednak jsem v celém článku nic takového neřekl (a ani si to nemyslím), jednak vyvolala odezvu, která byla velice zajímavá.
Odezva se skládala z asi 20% reakcí souhlasných a zhruba 80% nesouhlasných, vesměs lidí věřících, z nichž - dle obsahu mailů soudě - nikdo můj sloupek, mimo ten výše zmíněný titulek, nečetl. Což mne překvapilo, neboť zastávám zásadu, že chci -li s někým polemizovat, měl bych znát co nejdůkladněji jeho názory.
Maily totiž obsahovaly vždy osobní atak typu "absolvent VUMLu" a podobně a pokračovaly konstatováním, že stát je POVINEN církvím přispívat na obnovu jejich majetku, když jim po roce 1948 tento prosperující majetek zdevastoval. O mých návrzích - zvláště o dobrovolné církevní dani - v žádné reakci nepadlo ani slovo.
Trvají-li ovšem pisatelé na požadavku, že všichni (tedy stát) mají dnes přispívat církvím na obnovu jejich majetku, jak by se jim líbilo, kdyby kupříkladu továrníci trvali na to, aby jim stát (občané) vynahradili veškeré škody na JEJICH majetku, zdevastovaném po roce 1948 ?
A jsem u jádra věci: na takové argumenty vždy slýchám odpověď, že církve jsou přece něco úplně jiného, s "vyšším" posláním a proto také hodné jiného, zvláštního zacházení.
A to si právě nemyslím: církve jsou v moderní, demokratické společnosti jen jedním z mnoha zájmových sdružení lidí a mají mít proto stejná "pravidla hry" jako všechna sdružení ostatní.
Jenže právě toho se církve (a zvláště ta katolická) bojí jako čert kříže.


J. H. Lorimer ústy velkoobchodníka Grahama:
Raději než bych najímal ženy, najímám jejich muže, a pak pro mne většinou pracují oba. Neboť žena v domácnosti nejlépe pohání muže v kanceláři.

Milá děvčata,
jsem už sice s mojí paní drahně let, ještě nikdy se mi však nepodařilo posedět s ní v klidu a mlčky u čaje o páté, užít si toho odpoledního pozastavení a tiše se radovat ze života. Moje paní totiž (na rozdíl od rána) odpoledne chvíli neposedí, každou vteřinu někam odbíhá a má také tendenci povídat si a povídat, byť by to měl být jen ničím zajímavý "small talk".
A tak Vám z vlastní zkušenosti radím: chcete-li toho svého potěšit, leckdy k tomu stačí společně mlčet - pocit sounáležitosti se dozajista dostaví.