Homepage

Historie hotelu Ovčárna

V bezprostřední blízkosti Pradědu - nejvyšší hory Moravy (1491 m) - se nachází na malé rozloze celá řada jesenických horských chat. Na severu to je chata Švýcárna, na jižní straně pak chaty Barborky, Kurzovní a Ovčárna. Ovčárna patří mezi nejstarší horské objekty v Jeseníkách. Postupnými přístavbami a rekonstrukcemi se postupně stala také objektem nejrozsáhlejším. Až do roku 1945 byla z jižní strany Pradědu jedinou zdejší horskou chatou, neboť základy jak Barborky, tak Kurzovní chaty byly položeny až v průběhu II. světové války, a to z důvodů zcela neturistických. Od roku 1949, kdy přešla do vlastnictví čs. armády, byla pro veřejnosti uzavřena, což se změnilo až v poslední době.

Už její jméno (dříve byla též zvána Ovčírna, německy Schäferei) napovídá, že její bohatá a barvitá historie spadá do dob, kdy se na vrcholcích jesenických hor pásl skot a ovce. Celá oblast nad 1205 m nadmořské výšky byla v minulosti téměř holá či porostlá jen řídkým lesem (dnešní porosty kosodřeviny byly vysázeny až počátkem našeho století). Rozsáhlé travnaté plochy byly proto využívány k pastvě zřejmě už na počátku 18. století. Ve vrcholném období se zde páslo až 300 kusů dobytka; zprvu se zde dopásali mladí voli, nakupovaní v Polsku a Uhrách, teprve později ovce, jejichž chov byl méně náročný. Teprve dovoz levné vlny z Austrálie a taktéž hrozba poškození lesů vedla k postupnému úpadku zdejšího pastevectví v druhé polovině 19. století.

Pastevectví s sebou přinášelo spolu s výstavbou hospodářských objektů pro ustájení dobytka také výstavbu salaší pro potřeby ovčáků. První salaš vybudoval Řád německých rytířů již v 18. století na bruntálském panství pod Malou holí. Ta však byla nakonec opuštěna. Z pramenů je známa další salaš, zřízená v r. 1820 při cestě z Karlovy Studánky na Vidly na úbočí Lyrového vrchu, později zvaná Stará Ovčárna, která však pro svou vzdálenost od hlavního hřebene časem též přestala vyhovovat potřebám pastvy, takže též zanikla. Jako nejvhodnější místo bylo nakonec vybráno úbočí pod Petrovými kameny, kde byla v r. 1863 vybudována tzv. Nová Ovčárna, na svou dobu poměrně dobře vybavená salaš (obr. 1). Kromě stájí pro ovce v ní byl také byt pro ovčáka, inspekční pokoj a místnost pro zpracování mléka, jehož produkty byly dodávány do Karlovy Studánky, kde sloužily dokonce i k lázeňským kúrám. Její poloha pod ponurým skaliskem Petrových kamenů (obr 2), odpradávna spojovaných s pověstmi o rejech čarodějnic, s výhledem na protější vrchol Pradědu a blízké sousedství lázní Karlova Studánka byly důvodem její rostoucí obliby u návštěvníků hor.

Počátky Ovčárny jsou neodmyslitelně spjaty s životními soudy manželů Grohalových. Karl Grohal přišel do Jeseníků již na počátku 30. let minulého století z Pruska, a to na Starou Ovčárnu. Zde se také v r. 1850 podruhé oženil s teprve dvacetiletou Rosálií, s níž v r. 1863 přešel na Novou Ovčárnu, kde oba pracovali až do své smrti - Rosa celých 46 let. Objekt původně sloužil výhradně jako salaš, protože však byl umístěn na hranici několika panství (dodnes je na Pradědu zachován hraniční kámen tčí panství - vratislavského biskupství, Žerotínů a Řádu německých rytířů), stal se záhy oblíbeným místem setkání lesníků a díky vyhlášené pohostinnosti a přívětivosti obou manželů také útočištěm profesorů a studentů při přírodovědných vycházkách. Zde také zemřel v náručí "matky Grohalové", jak se jí posléze říkalo, významný zoolog první poloviny 19. Století prof. Dr. F. A. Kolenati, který zbytek svého života zasvětil botanickému a zoologickému průzkumu právě této velice zajímavé lokality - dodnes je oblast blízké Velké kotliny, jež je přísně chráněnou přírodní rezervací, nazývána "botanickou zahradou Jeseníků". Během své práce zde profesor Kolenati těžce onemocněl a přes poskytnutou péči 17. července 1864 na Ovčárně skonal. Na jeho památku byla na Petrových kamenech umístěna pamětní deska, která je tu dodnes. Pochován byl v Malé Morávce, stejně jako o téměř půlstoletí později i hospodyně Grohalová.

V r. 1866, po prohrané bitvě rakouských vojsk u Hradce Králové, si z rozprášené armády Rakušanů oddíl pod velením hejtmana Alfréda Vivenota zvolil Ovčárnu za své velitelské stanoviště. Rozklad a celkový úpadek morálky mužstva bylo nutno zastavit i za cenu nejtvrdších opatření. Tak jednání kaprála Bauera bylo posouzeno jako zrada, za což ho soud, konaný na Ovčárně, odsoudil k trestu smrti zastřelením. Rosa Grohalová tehdy svými prosbami a naléháním, aby byl ušetřen mladý život, dosáhla změny trestu na 50 ran holí. Odsouzenec jich nicméně vydržel jen 38 a za dva týdny stejně zemřel. Po uzavření míru mezi Rakušany a Prusy Vivenot nakonec odtáhl se svým oddílem k Olomouci, takže Prusové, stíhající jej do hor, jej na Ovčárně již nezastihli.

Ovčárnu však postihly i pohromy jiného druhu; v r. 1880 ji zaplavila a značně poškodila obrovská průtrž mračen, která navíc nadlouho přerušila životně důležité spojení s Karlovou Studánkou. Počátkem října 1897 zase nečekaně napadlo takové množství sněhu, že byla opět po řadu dní zcela odřezána od světa.

Zaměření chaty z původně hospodářského zařízení pro potřeby pastevectví se začíná s úpadkem rentability pastvy na holích přesouvat stále více do oblasti pohostinství. Ovčárna již v té době byla nouzovým útočištěm poutníků a turistů, kteří zde nalezli jednoduché občerstvení a neplánovaný nocleh. Tehdy sestávala ze tří vzájemně propojených staveb, z nichž zděný byl jen příbytek ovčáka Grohala. Když byla v r. 1881 ve Frývaldově (Jeseníku) založena první jesenická turistická organizace (Moravsko - slezský sudetský horský spolek - MSSGV), od začátku se dělící na několik oblastních sekcí, bylo předmětem zájmu nejaktivnější z nich, frývaldovské, právě okolí Pradědu. Toho si byla podnikavá správcová Grohalová vědoma, a tak již v r. 1889 byla Ovčárna přebudována na turistickou ubytovnu s hostinskou místností, několika pokoji pro hosty, bytem pro správce a v podkroví umístěnou společnou noclehárnou (obr. 3). To však již Karl Grohal nežil a celý provoz řídila paní Rosa - hlavně její zásluhou se značně zvýšila návštěvnost chaty, neboť byla vyhlášena svou upřímnou povahou, pohostinností a všestrannou péčí o hosty. Záměrem Řádu německých rytířů, kterému pozemek i objekt patřily, bylo postupně přebudovat chatu na horský hotel. Pro usnadnění přístupu k němu byla v r. 1902 podle projektu revírníka Drechslera vybudována z Karlovy Studánky přístupová silnice, sloužící dodnes. V r. 1908 byla v sousedství Ovčárny zřízena botanická zahrada (Sudetengarten), která sloužila k vědeckým a osvětovým účelům. V průběhu I. světové války notně zpustla a liknavé pokusy o její znovuobnovení skončily následující válkou definitivně.

13. srpna 1909 zemřela v pilné práci matka Grohalová ve věku 79 let a za svou poctivou práci byla císařem Františkem Josefem (byl mimochodem stejný ročník narození) vyznamenána Stříbrným křížem za zásluhy. Poté zde nastupuje mladý a značně ambiciózní správce Adolf Bradel, který si umínil vybudovat z Ovčárny nejrozsáhlejší středisko turistického ruchu v Jeseníkách, které by bylo využíváno nejen v letních měsících a jak tomu bylo doposud, ale i v zimě, neboť v té době již začala narůstat obliba zimních sportů, především "jízda na ski", jak se tehdy lyžování říkalo. Jeho snaha využít chatu také jako základny lyžařů skončila před Vánoci 1910 bohužel tragicky jak pro chatu, tak pro něj osobně. Při pokusu vytopit pokoje pro hosty v objektu, který na něco takového nebyl zatím vybaven, vznikl před příjezdem lyžařského kurzu 22. prosince 1910 v noci požár, při kterém se mladý správce ve sklepě potmě udusil, když se pokoušel zachránit aspoň některé zásoby. Když jej ráno lyžaři vyhrabali z trosek, byl již mrtev a veškeré pokusy o jeho oživení zůstaly marné.

Zničení turisty velice oblíbené chaty bylo nenahraditelnou a citelnou ztrátou, proto tu Řád německých rytířů brzy po požáru nechal vybudovat přízemní dřevěnou chatku, kterou postupně rozšiřoval, ale potřebám turistického zájmu to stačit nemohlo (obr. 4 a 5). V roce 1912 byla totiž veřejnosti zpřístupněna nejnovější turistická atrakce v Jeseníkách, kamenná rozhledna (Habsburgwarte) na Pradědu, kterou nechala vystavět frývaldovská sekce MSSGV. Přívalu zájemců o nové pohledy z ochozu rozhledny, kteří se cestou zastavovali na občerstvení na nově zbudované Ovčárně, nemohla malá chatka pochopitelně stačit, proto bylo urychleně započato s novými a velkorysými přístavbami. Již počátkem 30. let je objekt zcela přebudován na horský hotel s restaurací, hostinskými pokoji a společnými noclehárnami (obr. 6). Vzhledem k tomu, že do této doby spadá i průběh I. světové války a útlum v poválečném období, kdy lidé měli jiné starosti, leze označit rozvoj moderní Ovčárny jako velmi dynamický. Chata pak velmi dobře prosperovala - pro velký počet návštěvníků byla vedle ní přistavěna ještě další menší budova, která zde stála do konce 40. let - až do začátku II. světové války, kdy většina bývalých turistů začala poznávat cizí kraje jiným způsobem. O celou oblast se pak začala zajímat německá armáda, čímž byla učiněna jakékoliv turistice v okolí Pradědu přítrž.

Po vzniku ČSR v r. 1918 vzniká v Jeseníkách další, tentokrát česká turistická organizace - Klub československých turistů (KČST). Ten byl sice založen již v r. 1888, ale v Jeseníkách vznikají jeho jednotlivé odbory teprve v letech 1919 - 21. Pokusy českých turistů vybudovat také v atraktivním okolí Pradědu vlastní českou chatu skončily zakoupením pozemku nedaleko německé Ovčárny, ovšem dalším snahám učinily v roce 1938 konec mnichovské události.

Po roce 1945 převzaly Ovčárnu do svého majetku Státní lesy a provoz se na čas dostává do soukromého nájmu. V roce 1949 přebírá chatu čs. armáda a vlastní ji dodnes. Za éry ministra Alexeje Čepičky je ke starým dřevěným budovám přistavěn nový zděný objekt (obr. 7 a 8) a v této podobě chata vydrží dalších asi 35 let až do generální rekonstrukce v roce 1985. Veřejnosti je však současně Ovčárna na celých 40 let uzavřena, byť si časem praktické důvody vynutily zřízení aspoň bufetu na začátku objektu (ten zde zůstal ostatně zachován, byť v úplně miniaturní podobě, i při výstavbě zcela nové Ovčárny). Vznikla tak absurdní situace, neboť u Ovčárny končily veškeré přístupové cesty, ať již autobusová linka z Karlovy Studánky či doprava osobními vozy (pokud byla ještě povolená), takže zde vystupovala většina návštěvníků a lyžařů. Také hlavní sjezdovky a postupně zřizované lyžařské vleky se nacházejí nad touto chatou na úbočí Petrových kamenů, takže k největší koncentraci zimních návštěvníků docházelo právě na tomto místě. Lyžaři, jejichž počty s léty soustavně rostly, byli nuceni, pokud se chtěli před nepohodou někam uchýlit, ohřát, najíst a napít, navštěvovat poněkud vzdálenější Kurzovní chatu či Barborku (neboť kapacita bufetu na Ovčárně byla zcela nedostatečná), čímž ztráceli dost času. Tato neutěšená situace se zcela změnila až v r. 1991, kdy zrekonstruovaná chata byla zpřístupněna i veřejnosti.

Armádní provoz byl ve svých počátcích velmi prostý, zajišťovala jej strážní hlídka, kterou tvořil poddůstojník z povolání a 5 vojínů základní služby. Vojákům Ovčárna sloužila ze začátku především k pořádání lyžařských výcvikových kurzů specialistů - výsadkářů a při armádních lyžařských přeborech v letech 1949 - 50. Každý návštěvník chaty si tehdy sám zajišťoval topení dřevem, které se nacházelo na skládce před chatou, a totéž platilo o stravování; buď si vařil sám v kuchyňce nebo navštěvoval chatu Barborku. Vojáci tehdy bydleli i v nedaleké Vlčí boudě a dvou srubech, které vzaly za své při výstavbě nové Ovčárny. Z řad příslušníků strážních hlídek pocházeli také první dobrovolní příslušníci Horské záchranné služby (HZS) v Jeseníkách, kterou jako pobočku HZS v Krkonoších založil v červnu 1948 Václav Myšák, chatař z Barborky, později dlouholetý náčelník již profesionální Horské služby v Jeseníkách. Vojáci z Ovčárny se také společně s Václavem myšákem zúčastnili největší zdejší záchranné akce v únoru 1950, kdy se 27. Února ráno zřítilo těsně pod vrcholkem Vysoké hole (nachází se za Petrovými kameny) dopravní letadlo Dakota. Během krátké ve velmi špatném počasí se vyškoleným výsadkářům, kterým však přála také nezbytná dávka štěstí, podařilo trosky letadla nalézt, čímž zachránili život všem 32 pasažérům, kteří ztroskotání letadla přežili. Všichni byli okamžitě dopraveni na Ovčárnu, kde už byli připraveni lékaři a krátce po poledni byli už všichni zranění v nemocnici. Zásah byl tak ukončen dříve, než se vůbec rozjela oficiální akce úřadů.

Časem začala Ovčárna sloužit stále více jako zotavovna důstojníků ČSLA a pořádaly se zde různé semináře, kurzy a školení. Po výše zmíněné rozsáhlé rekonstrukci a přístavbě v 50. letech, kdy byl celý objekt opraven a podstatně rozšířen, poskytovala chata ubytování v 1 - 6lůžkových pokojích. Ke kulturnímu vyžití sloužily společenské prostory, knihovna a vlastní kino. Časem zde byla zřízena vlastní kuchyň a vedle chaty vyrostlo v 70. letech velké parkoviště (obr. 9 a 10). V její bezprostřední blízkosti byla v r. 1974 vybudována nová stanice Horské služby - okrsek Praděd.

Tak jako u celé řady ostatních horských objektů v Jeseníkách, bylo i v případě Ovčárny přistoupeno v r. 1985 k rozsáhlé rekonstrukci, což v daném případě znamenalo postupné stržení celé chaty za současného snižování její ubytovací kapacity. Přestavbu prováděl generální dodavatel Vojenské stavby Brno, i když v poslední fázi se na konečném vzhledu chaty podílela celá řada firem. Původní dřevěné části Ovčárny byly odstraněny zcela, ze zděných pak zůstala zachována pouhá torza, takže se dá hovořit o úplně nové stavbě.

Nejdříve bylo nutno vybudovat novou trafostanici, napojenou na podzemní kabel Vidly - Praděd s odbočkami na nedaleký Sporthotel Kurzovní a chatu Barborku. Jako rezervní zdroj pak byla ručně (!) vykopána přípojka do Karlovy Studánky, když již v této době zvítězila progresivní myšlenka vybudovat v novém objektu elektrokotelnu místo okolí zamořující kotelny na uhlí. Poté následovala další ekologická stavba - mechanicko - biologická čistička odpadních vod - a výstavba nového vodojemu, čímž byly odstraněny letité problémy jak s odpadem, tak s vodou. Na místě bývalých dřevěných objektů vyrostl železobetonový skelet, přičemž již od začátku byla chata budována tak, aby vyžadovala jen minimální venkovní údržbu. Masivní zdivo bylo zvenku pokryto speciální izolací na bázi polystyrénu a celé přízemí pak obloženo kvalitní žulou. Od prvního podlaží je pak chata kryta dřevem, do nějž byla zasazena okna s vakuovými trojskly. Střecha byla pokryta vysoce kvalitním měděným plechem. Tyto úpravy sloužily rovněž k estetickému splynutí objektu s okolní přírodou se snahou o zachování podoby s původní Ovčárnou. Vznikl zde tak zcela nový komfortní hotel (obr. 11) s kapacitou 130 lůžek s ubytováním v 1 - 2 - 3 - 4lůžkových pokojích s úplným sociálním vybavením (85 % van, 15 % sprchovým koutů), telefonem, televizí se satelitním příjmem a se zajištěným celodenním stravováním s možností výběru jídel, případně jen polopenzí. Veřejnosti byl otevřen 29. července 1991. V areálu hotelu jsou návštěvníkům, a to i civilním, k dispozici kavárna, kino, knihovna, sauna s masážemi a malým bazénkem. Novinkou jsou vodní vířivé koupele. V suterénu se pak nalézá tělocvična, kulečník a stoly na stolní tenis. Veškerý nábytek je dělán na míru z kvalitního borového dřeva, stejně jako obklady interiéru. To vše činí novou Ovčárnu pod vedením náčelníka ing. Jaroslava Pantlíka se 40členným personálem velice přitažlivou.

Výčet služeb doplňuje možnost zapůjčení běžeckého vybavení (sjezdové si většinou přiveze každý své), dětských bobů, různých her a např. i spacích pytlů. Rovněž nové parkoviště s točnou autobusů kyvadlové dopravy bylo zcela přebudováno a jeho kapacita pokrývá jen únosnou mez zatížení krajiny, přičemž všechny autobusy jsou povinně vybaveny katalyzátory.

V blízkosti hotelu jsou vybudovány lyžařské vleky, které patří k nejvýše položeným v České republice. Sjezdovky uspokojí jak začátečníky, tak náročné lyžaře. Blízká hlavní hřebenová trasa je vhodná nejen pro letní pěší turistiku, ale i pro běžkaře, kteří se mohou poměrně bezpečně pohybovat po pečlivě značených trasách. Ty na jedné straně vedou směrem na jih přes Petrovy kameny (obr. 12), Vysokou holi, Velký máj a Jelení hřbet až k Alfrédově chatě a dále k motorestu Skřítek, nebo směrem severním po úbočí Pradědu k chatě Švýcárně a dále přes Červenohorské sedlo, Vřesovou studánku a Keprník na Šerák a Ramzovou. Odtud je možné pokračovat dále Rychlebskými horami až k chatě Paprsek (původně Slezský dům) a na Kralický Sněžník. Zejména v zimě je však při jakékoliv túře nutné dbát pokynů pracovníků Horské služby či chatařů a nespoléhat se jen na vlastní síly a laický odhad vývoje počasí. Při mlze, větru a případné vánici má problémy s orientací i zkušený záchranář z Horské služby, zvyklý na ledacos a znající přitom perfektně terén, ve kterém se pohybuje. Mnoho takových "hrdinů" z řad turistů bylo nakonec moc rádo, že je členové Horské služby našli jenom promrzlé - a byli i tací, kteří takové štěstí neměli a jejich pomníčky dokreslují zvláštním způsobem místní krajinný kolorit.

V létě lze použít stejné trasy s tím, že na některých místech lze odbočit na trasy v zimě nepřístupné, jako je např. trasa (modrá značka) ze Švýcárny do Bělé pod Pradědem kolem jednoho z největších jesenických vodopádů či odbočka na Trojmezí k pověstmi opředenému skalisku Vozka. Největšímu zájmu se pochopitelně těší Praděd, na kterém se tyčí mohutná televizní věž, postavená v 70. letech. Svou výškou (145,5 m) převyšuje 4,5 x původní kamennou rozhlednu, která byla nejvýraznější dominantou Jeseníků až do svého zřícení v květnu 1959. I dnes jsou její snímky oblíbeným suvenýrem současných turistů. Další velmi poutavou a romantickou trasou je cesta podél toku Bílé Opavy, vedoucí z Ovčárny do lázní Karlova Studánka (žlutá značka), místa, jež pro své "nejzdravější klima" ve střední Evropě bylo hojně navštěvováno movitějšími návštěvníky z různých zemí již hluboko v 19. století.

Kromě výletů po výše uvedených trasách, které je možno absolvovat individuálně, zabezpečuje kulturní a sportovní referent Ovčárny pro návštěvníky chaty další akce, a to podle výběru hostů, ať již je to návštěva lázní Karlova Studánka, Jeseníku (Gräfenberku) či lázní Lipová, zámků ve Velkých Losinách a Bruntále, jeskyní Na Pomezí či Špičáku, Mechového jezírka na Rejvízu a dalších místních pamětihodností.

Hotel Ovčárna se dnes řadí vedle Barborky a Sporthotelu Kurzovní mezi nejnavštěvovanější a v současné době i nejmoderněji vybavené horské objekty nejen v oblasti Pradědu, ale i v celých Jeseníkách.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

LOKALIZACE


AKTUALIZACE: Jana Holáňová (Beskydy-Valašsko, regionální agentura CR) org. 56, 13.08.2003 v 09:34 hodin

Copyright 2000-2020 © ViditelnyMacek.cz