Homepage

Historie Chaty Paprsek

Oblíbená turistická chata Paprsek se sice již nachází v Rychlebských horách, nicméně svou historií, polohou i turisticky zcela jednoznačně patří do okruhu jesenických horských chat. Leží na hlavní, červeně značené hřebenové trase, vedoucí od králického Sněžníku podél česko polské hranice přes Paprsek na Ramzovou a dále po hlavních hřebenech Hrubého Jeseníku.

V době, kdy v celé jesenické oblasti stála již celá řada turistických chat a kdy si zde konkurovaly dokonce dvě turistické organizace (německá MSSGV a česká KČST), byla právě tato poměrně atraktivní krajina mezi Králickým Sněžníkem a Ramzovou o délce přes 25 km stále ještě bez turistického zázemí. Proto se na počátku 30. let zástupci MSSGV ze Starého Města pod Sněžníkem rozhodli vybudovat v této oblasti novou horskou chatu, která by turistům poskytovala občerstvení a nocleh. Při výběru místa hrála nemalou roli i skutečnost, že zmíněnou oblast navštěvovali turisté jak z české strany hranic, tak také z části tehdejšího pruského Slezska (dnešní Kladsko v Polsku). Jako ideální místo byla proto vybrána rozsáhlá náhorní plošina svahu hory Titzhübel (dnešní Výhled - 1030 m), ležící v bezprostřední blízkosti hranice a současně snadno dostupná ze Starého Města. Navíc se zde nalézal velmi dobrý lyžařský terén jak pro sjezdaře, tak běžkaře. Místo současně poskytovalo krásné výhledy do okolí, na západě na celou skupinu Králického Sněžníku (ten samotný dnes není pro vzrostlý les vidět), na jihu do údolí říčky Krupé a dále údolí řeky Moravy, a konečně na celý hřeben Hrubého Jeseníku, táhnoucí se od východu až téměř na jih (od Šeráku přes Praděd až po Pecný).

Základní představu o vzhledu a funkci nové chaty zpracovali členové sekce MSSGV ve Starém Městě. Chata měla splňovat ty nejnáročnější požadavky turistů, proto mělo být samozřejmostí zavedení tekoucí teplé a studené vody a instalace ústředního topení. V její blízkosti se spolek rozhodl postavit dokonce vlastní vodní elektrárnu, která by chatu zásobovala elektrickým proudem. Celkový projekt stavby byl zadán stavebnímu mistru Ottu Heldovi z Hanušovic. Před samotnou výstavbou však bylo nutno zakoupit příslušný pozemek a - to především - uspořádáním veřejné sbírky získat potřebný finanční obnos. Rozsáhlé sbírky, kdy byly peníze, potřebné k výstavbě chaty i vodní elektrárny skutečně vybrány, proběhly v roce 1931. Zde je nutno připomenout, že sbírka probíhala v krajně nepříznivém období, kdy v celém světě panovala obrovská hospodářská krize, která těžce postihla zejména pohraniční oblasti českého státu - o to je výsledek sbírky cennější. Na podzim téhož roku spolek schválil znění žádosti o zakoupení pozemku a pověřil svého předsedu dr. Herberta Buhla, aby prosadil jménem spolku u úřadů jednak urychlené odprodání pozemku, jednak povolení výstavby nové horské chaty. Po obtížném jednání pak lesní správa schválila vybudování nové turistické cesty na horu výhled, sjízdné dokonce i pro automobily. Samotná stavba chaty byla svěřena firmě bratrů Vodičkových ze Starého Města, kteří zahájili práce již v květnu 1932. V červnu již byla vybudována vodní elektrárna a zaveden vodovod. Průběh výstavby byl nesmírně+ rychlý a ke konci července již probíhaly dokončovací práce. K slavnostnímu otevření chaty pro veřejnost došlo v neděli 21. srpna 1932, když bylo předtím nutno vybrat termín, který by se nekryl s jinými svátky či slavnostmi v okolí a byla tak zajištěna hojná účast návštěvníků. Nová horská chata (obr. 1), ležící ve výšce 1022 m, dostala název Schlesierhaus (Slezský dům).

Samotné oslavy však započaly za velké účasti hostů již v sobotní podvečer. Před nazdobenou chatou byl zapálen obrovský táborák, který doplnily světlice a rakety, vypuštěné o půl deváté večer. Také z vedlejších kopců zdravily zapálenými ohni novou družku ostatní horské chaty. V úvodním projevu u ohně zrekapituloval průběh výstavby chaty učitel Coloun z Kunčic, který vyzdvihl úlohu rodiny Buhlových a stavebního mistra Vodičky. Současně poděkoval všem dělníkům, kteří se na výstavbě chaty podíleli. V neděli dopoledne při krásném slunečním počasí přivítala dcera starosty Buhla světícího biskupa dr. Josefa Schinzela. Přítomny byly též delegace z okolních sekcí MSSGV - z Rýmařova, Breslau (dnešní Wroclaw), Gliwic, ale též návštěvníci až z Vídně a Berlína. Další delegace přijely ze širokého okolí, např. z Vápenné (59 lidí), Krnova (30), Opavy (40) atd. Ty všechny uvítal písněmi zpěvácký kroužek ze Starého Města. Poté biskup Schinzel odsloužil slavnostní mši pro zúčastněné a provedl vysvěcení nového objektu.

Samotná chata (spíše však horský hotel) byla na svou dobu až nezvykle dobře vybavena jak pro letní turistiku, tak zimní sporty. Prvním nájemcem se stal Johann Schnaubelt. Kromě restauračních prostorů měla 8 samostatných pokojů se 40 lůžky a dvě společné noclehárny s dalšími 36 lůžky. Byl sem zaveden vodovod s teplou a studenou vodou a vlastní elektrický proud. Byla vhodným místem odpočinku pro turisty, putujícím jak z Králického Sněžníku od tehdejší Lichtenštejnovy chaty, tak z Ramzové a Petříkova. Autem bylo možné dojet a do Velkého Vrbna, odkud další výstup trval zhruba 25 minut. Návštěvníci z opačné strany hranic vystupovali z Bielenthalu přes Nový Bielendorf údolím říčky Biala. Chata se záhy stala velice oblíbeným cílem turistů. Její návštěvnost neklesala ani v zimě, neboť se stala střediskem lyžařů. Podle dochovaného snímku (obr. 2) se v létě v blízkosti chaty dokonce pěstovalo obilí.

Německá historie slezského domu končí v květnu 1945, kdy horské chaty přechází do vlastnictví českého státu. Chata v té době dostává nový název U Ráje (obr. 3). Tento název souvisel jak s blízkostí chráněné krajinné lokality ráj na svazích hraniční hory Jiviny, tak s překrásným okolím chaty. V této době se zde vystřídalo několik nájemců. Po roce 1948 přechází chata do vlastnictví nejdříve Jednoty, pak Státních lesů a nakonec se stává na dlouhá léta majetkem n. p. TOS Olomouc, to již ale pod názvem chata Paprsek (obr. 4). Po menších stavebních úpravách sloužila k rekreaci zaměstnanců podniku. Stále však poskytovala jako jedna z mála podobných zařízení své služby i průchozím hostům - náhodným turistům či lyžařům v zimě. Chata Paprsek zůstala totiž stále oblíbeným cílem návštěvníků hor.

V druhé polovině 70. let byla kapacita chaty rozšířena výstavbou nové budovy v jejím sousedství (obr. 5). Ta sloužila ze dvou třetin pro ubytování personálu chaty, zbytek jako reprezentační apartmá pro zvláštní hosty. Chata měla tehdy kapacitu 54 ubytovaných ve 2, 3 a 4lůžkových pokojích. V její blízkosti byl vybudován na vlastní cvičné louce 500 m dlouhý lyžařský vlek s výškovým převýšením sto metrů, který tu až dosud citelně scházel. Tak byla zajištěna možnost lyžování přímo u chaty a zastaven přesun lyžařů do nedalekého Petříkova.

Chata si až doposud zachovala svůj původní vzhled. Budovy, které kdysi přešly do vlastnictví podniků jako jejich rekreační zařízení, bývaly totiž obvykle velmi dobře průběžně udržovány, takže v jejich případech nebylo nutné sahat k nákladným rekonstrukcím či dokonce přestavbám. U Paprsku byla v průběhu doby přistavěna pouze velká vyhlídková terasa před průčelím chaty (obr. 6).

Přeměna vlastnických vztahů po roce 1989 se nevyhnula ani chatě Paprsek - 1. května 1993 ji v přímém prodeji získala firma Mika s. r. o. nový majitel pan Miloslav Mika vzápětí rozšířil kvalitu a množství nabízených služeb. Již 31. Května 1993 zde byla otevřena sauna. V letním období mají zdejší hosté možnost projížděk na koních pod dohledem trenéra II. třídy. Vnitřní vybavení chaty plně vyhovuje potřebám ubytovaných i průchozích hostů. V jídelně s výčepem piva je k dispozici 60 míst a dalších 18 míst se nachází v tzv. "Mysliveckém salónku". V létě a za pěkného počasí i v zimě chata poskytuje příjemné posezení na terase s výhledem na Jeseníky a do údolí k Velkému Vrbnu. O pohodlí všech návštěvníků pečuje v celoročním provozu 8 - 9 členů personálu.

Své služby chce nové vedení chaty ještě rozšířit. Již je zpracován projekt výstavby dalšího lyžařského vleku s délkou 1 km pro náročnější sjezdaře. K dispozici je samozřejmě lyžárna a sušárna oděvů. Současně je v provozu i půjčovna lyží (sjezdovek i běžek), čímž zde ubytovaným návštěvníkům odpadá starost s dopravou nepohodlných zavazadel. Nový majitel počítá též s rozšířením ubytovací kapacity se současným zvýšením komfortu ubytování. Již zpracovaný projekt předpokládá vybudování zrcadlového objektu ke stávající chatě, který by byl propojen s původní stavbou.

V blízkosti chaty je křižovatka tří turistických cest. zelená značka vede přes Větrov a Starý kopec přímo do Starého Města (7 km). Žlutá značka sestupuje přes Velké Vrbno až k údolí Medvědí rokle, kde se cesta kříží s modrou značkou )ta vede z Adamovského údolí taktéž do Starého Města) a pokračuje do Branné, starobylého a historického místa. Dodnes tu stojí starý hrad Kolštejn (z německého Goldstein), původně střežící starou kupeckou stezku z Moravy do Slezska )hranice Slezska vede přes Ramzovské sedlo). Hrad je již několik let restaurován, neboť je ve velmi zchátralém stavu. Nejvíce využívána je však trasa červené značky. Směrem na 20 km vzdálený Králický Sněžník vede přes Medvědí boudu pod Kunčickým hřbetem (1066 m) k Hraniční boudě a na Hraniční hoře (954 m) se poprvé dotkne česko - polské hranice, podél níž pak již vede po vrstevnici nejvyššího vrcholu stejnojmenné horské skupiny - Králického Sněžníku (1423 m). Pod jeho vrcholem stála až do roku 1971 tzv. Lichtenštejnova chata a na vrcholu samém do roku 1973 kamenná rozhledna. Obě stavby musely být pro celkovou zchátralost nakonec strženy. Na vrcholu zůstal jen malý pomník slona, symbolizující hranici dotyku tří historických území - Čech, Moravy a Slezska. Pod vrcholem se nalézá pramen největší moravské řeky - Moravy.

Mnohem užívanější je však trasa z Paprsku na Ramzovou, přesněji, z Ramzové na Paprsek. Ramzová je totiž pro svou snadnou dostupnost autem, vlakem či autobusem nejčastějším výchozím bodem turistických cest jak do oblasti Jeseníku, tak Rychlebského pohoří. Cesta na 7 km vzdálený Paprsek vede nejdříve přes oblíbené lyžařské středisko Petříkov, kde se nachází několik lyžařských vleků, stanice horské služby a celá řada podnikových chat. Za Petříkovem se cesta poměrně prudce zvedá na Trnovou horu (1001 m) a kolem Císařské boudy míří přímo k chatě Paprsek.

Pěkná procházka je z Petříkova na Paprsek (5 km) po červené značce. Ze Starého Města po zelené značce je to 7,5 km

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

LOKALIZACE


AKTUALIZACE: Jana Holáňová (Beskydy-Valašsko, regionální agentura CR) org. 49, 13.08.2003 v 08:35 hodin

Copyright 2000-2020 © ViditelnyMacek.cz