Homepage

Historie města Staré Město

Centrum severozápadní části šumperského okresu bylo dočasně podle blízkého dominantního vrchu nazýváno Staré Město pod Sněžníkem. Ke staršímu německému názvu Altstadt byl od roku 1924 připojen rozlišující přívlastek Mahrisch.

Dnešní administrativní jednotka zahrnuje několik osad a dříve samostatných obcí. Trvalou součástí Starého Města byly v minulosti osady Hajmrlov, Štěpánov a katastrální obec Malé Vrbno. V tomto rozsahu měl staroměstský katastr rozlohu 2224 hektarů, z nichž na Malé Vrbno připadala výměra 133 hektarů. Když byla ke Starému Městu v roce 1949 připojena obec Velké Vrbno s osadou Adamov, rozšířil se areál na 3254 hektarů. Reakcí na postupné vysídlování obcí ve staroměstské kotlině bylo připojení Chrastic, Kunčic a Stříbrnic s Novou Seninkou ke Starému Městu v roce 1976. V té souvislosti ovšem ztratily postavení relativně samostatných částí Hajmrlov, Štěpánov, Malé i Velké Vrbno. Sídlištní areál se rozšířil na 8630 hektarů a v roce 1991 v něm žilo ve 386 domech a 672 bytech 2131 obyvatel.
Kotlina, v jejímž centru je položeno Staré Město, je lemována na západě masívem Králického Sněžníku, na severu Travenskou hornatinou, na východě a na jihu Branenskou vrchovinou. Její severojižní osou je řeka Krupá, jejímž údolím vede silnice a železniční trať z Hanušovic do Starého Města. Silnice pokračuje dále k severu do Kladského sedla. Ve Starém Městě z ní odbočuje k východu silnice do Branné, místní význam má silniční spojení na severovýchod podél Vrbenského potoka do Malého a Velkého Vrbna. Střední nadmořská výška Starého Města je 538 m, na západ od města je situována bývalá osada Štěpánov, na východ při silnici do Branné Hajmrlov a nejdále v severovýchodní části areálu je území katastrální obce Malé Vrbno.

Staré Město bylo i v minulosti centrem lokálního významu a této skutečnosti odpovídal i relativně stabilní a nepříliš vysoký počet obyvatel. V roce 1850 zde žilo 2040 lidí a do roku 1900 se jejich počet jen mírně zvýšil na 2114 ve 359 domech. Z tohoto počtu bylo v Hajmrlově 26 domů a 109 obyvatel, ve Štěpánově 24 domů a 114 obyvatel, v Malém Vrbně 26 domů a 132 obyvatel. Všichni usedlíci se tehdy hlásili k německé obcovací řeči. Jistá česká menšina se zde vytvořila až v meziválečném období zásluhou zdejších úředníků státní správy. V roce 1930 ji tvořilo 101 osob z celkového počtu 2274 obyvatel. 1 když bylo po druhé světové válce zdejší německé obyvatelstvo odsunuto, došlo poměrně rychle k novému osídlení a v roce 1950 žilo ve Starém Městě ve 367 domech 1813 osob (ovšem včetně tehdy již připojeného Velkého Vrbna). Při posledním sčítání bylo ve
Starém Městě (bez okolních obcí připojených v roce 1976) zjištěno 1771 obyvatel v 557 bytech a 291 domech. Novou výstavbou městského typu vyrostlo na místě bývalé skupiny domů sídliště Květná se 162 byty.

První zmínka o městečku (oppidum) se jménem Goldek je datována k roku 1325. Bylo centrem okolních 10 osad, jež daroval pán Kolštejna Jan z Wustehube cisterciáckému klášteru v Kamenci. Je možné, že osídlení této oblasti souviselo právě s kolonizační činností kameneckého kláštera. Pů-vodní jméno - v českém překladu "Zlatý kout" - souviselo s nalezišti zlata v okolí. Když byl v sousedství o něco později založen Kolštejn (nyní Branná), bylo město pojmenováno Starý Goldek (Antiquum Goldeck) a v roce 1448 poprvé Staré Město. V té době bylo opět součástí kolštejnského majetku a jeho prosperita vyrůstala z horního podnikání, jež našlo výraz ve výjevu na pečeti, kterou užívala obec již ve 14. století, a který se stal městským znakem. Je na něm v modrém štítě doleva obrácený vzpřímený hnědý medvěd a proti němu stojící muž v tradičním černém hornickém oděvu s napřaženým želízkem.

Úpadek privilegovaného báňského města zřejmě souvisel s vytěžením nalezišť zlata v okolí a jeho vypálením roku 1480 Jiříkem st. Tunklem z Brníčka. Novou etapu své historie zahájilo Staré Město od 16. století. V letech 1560 a 1582 opět získalo práva výročních trhů a v roce 1 584 byli měšťané kolštejnskou vrchností osvobozeni od robot. Příští ekonomická prosperita již nesouvisela s hornickou činností, i když od počátku 17. století se v okolí těžila měděná ruda. Od přelomu 16. a 17. století byla také užívána zjednodušená forma znaku v podobě samotného vzpřímeného medvěda. Od 16. století se ve Starém Městě rozvíjelo plátenictví a již v roce 1565 byl zdejšímu cechu vydán tkalcovský řád. Následovala další vrchnostenská oprávnění směřující k povznesení městské ekonomiky. Ta utrpěla za třicetileté války, zejména v roce 1645, kdy bylo Staré Město vypáleno a vydrancováno Švédy, ale přesto zde lánový rejstřík vykázal v roce 1677 120 domů. Ke zdejší papírně, doložené v roce 1635 a provozované ještě v roce 1846, se přidala plátenická manufaktura (1730) a manufaktura na zpracování tabáku. Naproti tomu v 1 7. století zanikly železné hamry v okolí města. Do roku 1834 se město rozrostlo na 216 domů a žilo v něm 1334 obyvatel.

Mezi farami příslušnými k nově zřízenému litomyšlskému biskupství je v roce 1350 jmenována i fara ve Starém Goldeku. V roce 1618 byl vysvěcen chrám sv. Anny, postavený zřejmě na místě staršího kostela. U něj byla také zřízena škola, o níž je první zmínka v roce 1617.

Počátkem 17. století založila kolštejnská vrchnost osadu Malé Vrbno (německy Klein Wurben), jež měla v roce 1677 již 13 usedlíků a v roce 1834 100 obyvatel v 16 domech. V jejím okolí se již v 18. století těžila tuha. Jméno osady by mohlo svádět k domněnce, že vznikla na místě porostlém vrbami. Ve skutečnosti je však odvozeno od rodu Bruntálských z Vrbna, kteří se jako majitelé kolštejnského panství podíleli na vzniku nových osad severovýchodně od Starého Města. Přívlastkem Malé bylo toto Vrbno rozlišeno od sousedního Velkého Vrbna.

Až v roce 1789 vznikla na pozemcích zrušeného vrchnostenského dvora osada Hajmrlov (Heimerlsthal), jejíž název souvisí s německým osobním jménem Heinrich, ale snad byla pojmenována po dvorním radovi Heimerlovi. V roce 1834 měla 27 domů a 114 obyvatel.

Teprve v roce 1772 byla na základě parcelace staroměstského dvora založena osada Štěpánov (Stiepanau). Důvod jejího pojmenování podle osobního jména Štěpán není znám. V roce 1834 měla 23 domů a 134 obyvatel. Severně od Starého Města při soutoku Krupé a Kunčického potoka byla v minulosti sklárna. V roce 1788 byla kolštejnskou vrchností zrušena a na jejím místě vyrostla osada Květná (Blumenbach). V roce 1834 však měla teprve tři domy s 12 obyvateli.

Střediskový charakter Starého Města byl v souvislosti se zánikem vrchnostenského zřízení po roce 1848 důvodem rozhodnutí umístit zde okresní soud a další úřady berní a finanční správy. Staré Město spolu s obcemi někdejšího kolštejnského panství vytvořilo jeden ze soudních okresů v rámci šumperského hejtmanství (politického okresu). Osady Hajmrlov, Štěpánov i Květná byly počítány k městu, samostatné postavení si zpočátku udržela katastrální obec Malé Vrbno.

Do jisté míry byla v regionu obnovena hornická tradice v souvislosti s těžbou tuhy. Ve Starém Městě vzniklo v roce 1828 těžířstvo A. a M. Buhl, provozující grafitové doly ve Šleglově, Vikanticích a Kolštejně. Grafitový důl v Malém Vrbně byl majetkem těžířstva Alberti. V roce 1928 vytvořily obě frmy společný báňský podnik Buhl-Alberti. Buhlova rodina byla také majitelem největší továrny ve Starém Městě, bělidla, barvírny a niťárny provozované od roku 1828 a poskytující před druhou světovou válkou 160 pracovních míst. Z iniciativy H. Buhla tu bylo roku 1904 ustaveno Společenstvo pro přípravu, pěstování i zpracování lnu. Dalšími podniky textilního průmyslu byly Poselovo bělidlo od roku 1920 a o rok později zřízená pletárna. Jiná průmyslová odvětví byla zastoupena jirchárnou, třemi cihelnami, výrobou dřevěného zboží, nitěných knoflíků, sodové vody a perníků. Ve Starém Městě byl mlýn, olejna a od roku 1911 elektrárna. Od roku 1905 získalo Staré Město železniční spojení postavením trati z Hanušovic.

O politický vliv soupeřily ve městě německé strany - křesťanskosociální, agrární, národně socialistická a sociálně demokratická. V roce 1935 však patřilo jasné prvenství Henleinově Sudetoněmecké straně. Německá pětitřídní obecná škola byla od roku 1905 doplněna měšťankou a posléze i živnostenskou školou. Pro děti z několika českých rodin byla od roku 1924 otevřena menšinová jednotřídka. Ta byla po připojení regionu k říšské župě Sudety v roce 1938 zrušena a naopak v letech 1941 až 1945 působil ve Starém Městě německý učitelský ústav. Již od roku 1784 byla samostatná jednotřídka i v Malém Vrbně.

Po druhé světové válce byla střediskovost Starého Města ještě zvýrazněna. Pro nové osídlence několika okolních obcí se stalo místem poskytujícím pracovní příležitosti a základní služby. Na katastru města pokračovala těžba grafitu provozovaná po znárodnění podnikem Jesenické vápenice a nakonec závodem Rudných dolů Jeseník. Buhlovu textilní továrnu převzal šumperský národní podnik Moravolen. Zemědělské družstvo založené roku 1950 vplynulo roku 1960 do státního statku založeného již roku 1949, který ostatně od počátku obhospodařoval větší část pozemků na katastru města. Značná část půdy byla předána k zalesnění, ale přesto hospodařil státní statek v roce 1989 na 3428 hektarech zemědělské půdy.

V roce 1990 byla ve Starém Městě železniční stanice a pošta, úplná základní škola i zvláštní škola, kino, hřiště a koupaliště, zdravotnické středisko, lékárna, dvě prodejny potravin, čtyři prodejny smíšeného zboží, družstevní nákupní středisko a dvě ubytovací zařízení.

Na čtvercovitém náměstí, z jehož rohu vybíhají komunikace, jsou památkově chráněny domy čp. 4, 25, 68. Dokladem pozdně renesanční architektury je patrová budova radnice s polygonální věží, postavená v roce 1618 a upravovaná poprvé po roce 1725 a podruhé v roce 1895. Farní kostel sv. Anny je trojlodní pozdně renesanční stavbou s představenou kvadratickou věží z let 1617 až 1618.

LOKALIZACE


AKTUALIZACE: Jana Holáňová (Beskydy-Valašsko, regionální agentura CR) org. 49, 05.08.2003 v 12:49 hodin

Copyright 2000-2020 © ViditelnyMacek.cz