Homepage

Historie obce Moravičany

Jméno vsi je zřejmě spojeno s nedalekou řekou Moravou a s osadou Moravičanů. K Moravičanům patří osada Tkanovice. V roce 1976 byla připojena ves Doubravice s osadou Mitrovice; obě lokality tvoří místní části Moravičan. Pečetním symbolem Moravičan byl kráčející kohout.

Moravičany byly založeny u severního ramene Třebůvky, která sem přitéká od Loštic a nedaleko za vsí se vlévá do řeky Moravy. Leží v rovině, v nadmořské výšce 243 m. Katastr obce v celkové rozloze 654 hektarů je pokryt hlavně polem a loukami, protože les a chlum Doubrava východně od toku Moravy patřil ke Stavenici.

Obec náležela ke středně velkým vesnicím na Mohelnicku s velmi stabilním počtem obyvatel. V roce 1900 tu bylo napočítáno 780 obyvatel v 132 domech, z toho 101 obyvatel připadalo na Tkanovice; vrcholu bylo dosaženo v roce 1930 s 929 obyvateli. Naprostá většina zdejších rodin byla česká, německá menšina (v roce 1930 to bylo 21 Němců) byla soustředěna v osadě Tkanovice. Po válce došlo jenom k mírnému poklesu na 811 osob v 202 domech v roce 1950 a potom opět k růstu až na 923 osob a 262 domů v roce 1991 (bez Doubravic a Mitrovic).

Moravičany patří nesporně k nejstarším osídleným lokalitám v okrese. První stopy osídlení tu nalézáme již v mladší době kamenné. Osada kultury nálevkovitých pohárů (nejmladší doba kamenná, 2500 let př. n. 1.) byla situována na severním okraji dnešní obce. V těchto místech bylo také prozkoumáno pohřebiště lužické kultury (1200 až 600 př. n. l.), zatímco osada se nalézala v prostoru dnešního kostela. Na moravičanském katastru byly
později zřízeny také osady v době keltské a římské. Slované se usídlili v Moravičanech již v 6. století a na soutoku Moravy a Třebůvky existovalo snad již v 1l. a 12. století slovanské hradiště. První ověřená písemná zmínka o Moravičanech pochází z roku 1249. Z ní a z několika dalších zpráv je zřejmé, že v držení Moravičan a Palonína se střídala řada rodů, z nichž někteří příslušníci užívali přídomku "z Moravičan". Po roce 1380 věnovali bratři Petr a Jan z Rožmberka moravičanské zboží se dvorem a kostelem litomyšlskému biskupovi, který je zase předal kartuziánům v Tržku u Litomyšle, odkud roku 1397 přešli do Dolan u Olomouce. V době husitských válek byl přestěhován kartuziánský klášter z Dolan do Olomouce.

Za třicetileté války se Moravičany přeměnily z větší části ve spáleniště, rychle se však z pohromy vzpamatovaly, neboť podle lánového rejstříku z roku 1677 tu bylo opět 61 usedlých a žádná poustka. Roku 1679 je poprvé zmiňována zdejší škola. Protože vrchnost se tehdy snažila zvýšit Moravičanským roboty, došlo k mnohaletým sporům, z nich však vyšli poddaní vítězně, a jejich ves se zařadila mezi největší na Mohelnicku. Tomu nezabránily ani časté povodně a někdy i požáry.

Po zrušení kartuziánského kláštera v roce 1782 přešly Moravičany k sousednímu doubravickému panství, s nímž pak sdílely další osudy až do roku 1848. Na místě moravičanského dvora vznikla roku 1786 parcelací osada Tkanovice, která dostala jméno podle tehdejšího správce doubravického statku J. N. Tkaného. Původní osadníci byli německé národnosti, ale později se většina rodin počeštila, což byla v tomto kraji výjimka. Moravičany měly roku 1834 100 domů a 606 lidí, Tkanovice 16 domů a 99 obyvatel.

Po roce 1848 patřily Moravičany k nejvyspělejším zemědělským obcím mohelnického soudního okresu (součásti politického okresu Zábřeh), i když v roce 1860 téměř celá ves vyhořela. Po roce 1918 zde vznikla menší továrna na dřevěné zboží a několik dalších menších výroben. Mezi politickými stranami se nejvíc uplatnila strana republikánská (agrárníci), potom strany lidová a sociálně demokratická. Přes moravičanský katastr sice vedla již od roku 1845 železniční trať z Olomouce do Prahy, ale železniční stanice s názvem Moravičany-Loštice tu byla zřízena až v roce 1890.

V říjnu 1938 byly po mnichovské dohodě i Moravičany zabrány německým vojskem, ale po velkých protestech byly ze záboru propuštěny a připojeny s několika sousedními českými obcemi k politickému i soudnímu okresu v Litovli. Po březnu 1939 zde vzniklo aktivní národní odbojové hnutí, které se po různých peripetiích udrželo až do konce války.

Po květnu 1945 byla obec opět administrativně navrácena k Mohelnicku a Zábřežsku. Továrnička na dřevěné zboží byla po únoru 1948 znárodněna a později byla začleněna jako provoz do nábytkářských UP závodů Bučovice. JZD zde bylo založeno v roce 1952 a v roce 1960 se k němu připojilo stejné družstvo z Doubravice, aby pak v roce 1974 tato hospodářská jednotka přešla k zemědělskému družstvu se sídlem v Lošticích. Roku 1990 byla v Moravičanech železniční stanice, pošta, katolická fara, základní škola nižšího stupně, nákupní středisko a další obchod, pohostinství a ubytovací zařízení.

Nejcennější stavební památkou v obci je farní kostel sv. Jiří, který nese stopy přestaveb od gotiky přes renesanci až po baroko. V kostele se nacházejí náhrobky majitelů doubravického panství ze 16. a 17. století, fresky jsou dílem barokního malíře J. K. Handkeho. Součástí areálu farního kostela je i původně pozdně renesanční fara (čp. 98), škola (čp. 100) a ohradní zed s bránou a kaplí z 19. století. K chráněným památkám patří barokní mariánský sloup z roku 1703 na návsi, barokní sousoší P. Marie, sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého u mostu z poloviny 18. století, smírčí kříž a také kaple u staré cesty do Loštic (přelom 18. a 19. století). Na budově sokolovny je umístěna pamětní deska učitelům R. Ambrožovi a F. Krušovi, obětem fašismu.

Z Moravičan pocházejí shodou okolností hned dva významní přírodovědci: František Pluskal-Moravičanský (1811 až 1901), známý také jako archeolog, a Josef Talský (1836 až 1907), ornitolog. Řada studií o dějinách obce byla dílem rodáka Vlastimila Ambrože (1880 až 1940). Narodil se zde také malíř Karel Jílek (1896 až 1983).

LOKALIZACE


AKTUALIZACE: Jana Holáňová (Beskydy-Valašsko, regionální agentura CR) 49, 04.08.2003 v 10:25 hodin

Copyright 2000-2019 © ViditelnyMacek.cz