Homepage

Navrhovaná přírodní památka Pumpák

Mokřad Pumpák - pohled z jižního cípu lokality (25.7.2002)
Mokřad Pumpák - pohled z jižního cípu lokality (25.7.2002)
Základní údaje: Navrhovaná přírodní památka mokřad Pumpák se nachází v Hornomoravském úvalu na pravém břehu řeky Rusavy, na severovýchodním okraji obce Hulín, v depresi mezi železničními tratěmi Přerov - Břeclav a Hulín - Kroměříž. Nadmořská výška 191 m, katastrální území Hulín, mapovací číslo kvadrátu (66-70). V severní části území se nachází tůň s rákosinou odvodňovaná strouhou, zbytek tvoří podmáčená louka, místy zarostlá vrbami. Napříč lokalitou prochází místní komunikace Hulín - Pravčice. Celková výměra cca 1,4 ha, mapa.

Motiv ochrany: Mokřadní společenstva rostlin a živočichů, výskyt min. 18 ohrožených druhů ptáků, plazů, obojživelníků a hmyzu, významné hnízdiště a refugium ptactva na okraji městské zástavby.

Geologie, půdní poměry: Území leží na okraji Holešovské plošiny, jv. části Hornomoravského úvalu. Úpatní plošina je tvořená neogenními a kvartérními sedimenty, skloněná k JJZ. V nejsevernějším cípu lokality vyvěrá železitý pramen jehož intenzita kolísá podle dešťových srážek. Na Pumpáku se nalézá nivní půda glejová.

Botanika: Lokalita není po botanické stránce příliš významná. Na podmáčených a vlhkých místech roste např. přeslička bahenní (Equisetum palustre), přeslička říční (Equisetum fluviatile), kosatec žlutý (Iris pseudacorus), kyprej vrbice (Lythrum salicaria), kohoutek luční (Lychnis flos-cuculi), toten lékařský (Sanguisorba officinalis), pomněnka bahenní (Myosotis palustris), hrachor luční (Lathyrus pratensis), sevlák širolistý (Sium latifolium), kakost luční (Geranium pratense), kakost smrdutý (Geranium robertianum), pcháč bahenní (Cirsium palustre), řeřišnice luční (Cardamine pratensis), lilek potměchuť (Solanum dulcamara), vrbina penízková (Lysimachia nummularia), pryskyřník prudký (Ranunculus acris), pryskyřník hlíznatý (Ranunculus bulbosus), kostival lékařský (Symphytum officinale), šťovík kyselý (Rumex acetosa), mochna husí (Potentilla anserina), mochna nátržník (Potentila erecta), mochna plazivá (Potentila reptans), mydlice lékařská (Saponaria officinalis), podběl lékařský (Tussilago farfara), vratič obecný (Tanacetum vulgare), kozlík lékařský (Valeriana officinalis), celík obrovský (Solidago gigantea) aj.

Z trav se zde vyskytují sítina sivá (Juncus inflexus), šáchor hnědý (Cyperus fuscus), bahnička mokřadní (Eleocharis palustris), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus), skřipina latnatá (Vignea paniculata), ostřice srstnatá (Carex hirta), ostřice pobřežní (Carex riparia), ostřice zobánkatá (Carex rostrata), ostřice chabá (Carex flacca), ostřice obecná (Carex nigra) a lipnice širolistá (Poa chaixii). Část tůně a louky je zarostlá rákosinou s rákosem obecným (Phragmites communis). Z kapradin se zde ojediněle vyskytuje papradka samice (Athyrium filix-femina), na vodní hladině okřehek menší (Lemna minor).

Na sušších místech a druhotných stanovištích na železničních náspech roste např. mateřidouška obecná (Thymus serpyllum), čičorka pestrá (Coronilla varia), kopretina bílá (Leucanthemum vulgare), šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata), šalvěj luční (Salvia pratensis), divizna sápovitá (Verbascum phlomoides), lnice květel (Linaria vulgaris), pryšec chvojka (Tithymalus cyparissias), pilát lékařský (Anchusa officinalis), rozchodníkovec žlutokvětý (Hylotelephium maximum), silenka nadmutá (Silene vulgaris), komonice lékařská (Melilotus officinalis) aj. Ve střední části lokality se z železničního náspu rozšířil zavlečený expanzivní druh křídlatka japonská (Reinoutria japonica).

Ze stromů a keřů se vyskytují olše lepkavá (Alnus glutinosa), vrba ušatá (Salix aurita), vrba křehká (Salix fragilis), vrba jíva (Salix caprea), vrba trojmužná (Salix triandra), topol osika (Populus tremula), bříza bělokorá (Betula pendula), třešeň ptačí (Cerasus avium), bez černý (Sambucus nigra), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), růže šípková (Rosa canina), ostružiník křovitý (Rubus fruticosus).

Zoologie: Mokřad Pumpák je významným stanovištěm ohrožených druhů ptáků, obojživelníků, plazů a hmyzu (stupeň ohrožení je uveden za latinským názvem: O=ohrožený, SO=silně ohrožený KO=kriticky ohrožený druh). Bylo zde zjištěno více než 180 druhů motýlů (Macrolepidoptera), např. otakárek fenyklový (Papilio machaon) O, ohniváček černočárný (Lycaena dispar), stužkonoska vrbová (Catocala electa) SO, stužkonoska modrá (Catocala fraxini), stužkonoska olšová (Catocala nupta) a stužkonoska topolová (Catocala elocata), více než 100 druhů brouků (Coleoptera), např tesařík pižmový, roháček bukový aj. Vážky (Odonata) jsou zastoupeny minimálně 10 druhy.

Obecně známé druhy plazů a žab byly zaznamenávány již v době prvních průzkumů tj. v roce 1983. Od roku 1989 se začal těmito živočichy intenzivněji zabývat Pavel Šálek (ČSOP Via Hulín). Z plazů byli na lokalitě zjištěni ještěrka obecná (Lacerta agilis) SO, slepýš křehký (Anguis fragilis) SO a užovka obojková (Natrix natrix) O.

Nejvýznamnějším druhem obojživelníků na této lokalitě je kriticky ohrožený čolek velký (Triturus cristatus) KO. Místní populaci tvoří 80 až 100 dospělých jedinců. Čolek velký se zde pravidelně rozmnožuje, o čemž svědčí každoroční nálezy larválních stádií všech velikostí. Populace je stálá, její početnost však v posledních 5 letech mírně klesá, neboť dochází k silnému zárustu rákosem obecným a zazemnění vodní plochy. Zajímavé je šíření čolka velkého do přilehlých částí Hulína odpadní strouhou, kterou odtéká přebytečná voda z Pumpáku. Čolci velcí byli zjištěni v Partizánské ulici i v jiných, na které navazuje propojený sytém kanalizačního sběrače. Z Pumpáku se takto dostávají zcela pravidelně a každoročně až do nádrže letního koupaliště které je vzdáleno vzdušnou čarou cca 600 m.

Dále se zde vyskytuje čolek obecný (Triturus vulgaris) SO, populace je odhadnuta na 250 až 280 jedinců. Oproti čolku velkému nedochází poklesu populace, ale k mírnému nárůstu. Je to způsobeno zřejmě menším predačním tlakem čolka velkého a vodních ptáků, kteří nemohou tak intenzivně lovit v hustých porostech rákosin. Larvální stádia dobře prosperují. Z dalších obojživelníků zde byla zjištěna kuňka obecná (Bombina bombina) O, ropucha obecná (Bufo bufo) O, ropucha zelená (Bufo viridis) O, rosnička zelená (Hyla arborea) SO, skokan ostronosý (Rana arvalis) SO, skokan štíhlý (Rana dalmatina) SO a skokan zelený (Rana klepton esculenta) SO.

Ptáci se zde začali pravidelně sledovat od roku 1983. Celkem bylo na Pumpáku zjištěno 71 druhů ptáků, z toho 30 prokazatelně hnízdících, z nichž 4 patří ohroženým druhům avifauny ČR: moták pochop (Circus aeruginosus) O, lejsek šedý (Muscicapa striata) O, bramborníček černohlavý (Saxicola torquata) O a moudivláček lužní (Remiz pendulinus) O. Dále zde hnízdí kachna divoká (Anas platyrhynchos), bažant obecný (Phasianus colchicus), slípka zelenonohá (Gallinula chloropus), lyska černá (Fulica atra), hrdlička divoká (Streptopelia turtur), hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto), kukačka obecná (Cuculus canorus), strakapoud velký (Dendrocoppos major), strakapoud malý (Dendrocopos minor), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla), budníček menší (Phylloscopus collibita), budníček větší (Phylloscopus trochilus), rákosník proužkovaný (Acrocephalus schoenobaenus), rákosník zpěvný (Acrocephalus palustris), drozd zpěvný (Turdus philomelos), kos černý (Turdus merula), červenka obecná (Erithacus rubecula), sýkora koňadra (Parus major), sýkora modřinka (Parus caeruleus), zvonohlík zahradní (Serinus serinus), pěnkava obecná (Fringilla coelebs), strnad rákosní (Emberiza schoeniclus), vrabec domácí (Passer domesticus), vrabec polní (Passer montanus), straka obecná (Pica pica), špaček obecný (Sturnus vulgaris).

Dále zde byly pozorovány následující druhy, z nichž mnohé patří k ohroženým: volavka popelavá (Ardea cinerea), volavka stříbřitá (Egretta garzeta), čáp bílý (Ciconia ciconia), bekasína otavní (Galinago galinago), ledňáček říční (Alcedo athis), dudek chocholatý (Upupa epops), vlha pestrá (Merops apiaster), krutihlav obecný (Jynx torquilla), žluna zelená (Picus viridis), lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca), žluva hajní (Oriolus oriolus), sýček obecný (Athene noctua), kalous ušatý (Asio otus), puštík obecný (Strix aluco), sova pálená (Tyto alba), ťuhýk šedý (Lanius excubitor), krahujec obecný (Accipiter nisus), káně lesní (Buteo buteo) a poštolka obecná (Falco tinunculus).

Ze savců zde byly zjištěny běžné druhy jako zajíc polní (Lepus europaeus), ondatra pižmová (Ondatra zibethicus), potkan (Rattus norvegicus) a hryzec vodní (Arvicola terrestris).

Lesnictví: Lokalita je bezlesí, část dřevin pochází z náletu, nejstarší stromy smuteční vrby staré asi 80 let byly zřejmě uměle vysazeny, v části území podél železničních tratí byly v 80. letech 20. stol. vysázeny olše a břízy.

Hospodářské využívání, management: Nedílnou součástí Pumpáku je také louka o velikosti asi 5 arů na jižním okraji tůně, souběžně s asfaltovou silnicí z Hulína do Pravčice. Vlastní louka je silně podmáčená se zárůstem ostřic a orobince. V dřívějších letech až do roku 1983 byla pravidelně sečena. Od té doby do současnosti silně zarůstá keřovými vrbami. Podmáčená louka v jižním cípu lokality vpravo od silnice Hulín - Pravčice byla obhospodařována a pravidelně kosena ještě koncem 90. let 20 stol., v minulosti byla menší plocha využívána i jako orná půda, pro silné podmáčení však bylo od užívání ukončeno. I tato plocha je dnes zarostlá ostřicemi a pomalu začíná zarůstat vrbami. Vhodné podmínky k rozmnožování zde nacházejí motýli, především na mokřady vázaný ohniváček černočárný.

Počátkem května 1984 nešťastnou náhodou Pumpák vyhořel. Shořel tehdy rákosový porost a rostlinný pokryv louky. Většina stromů a keřů požár přežila bez úhony. V roce 1988 mokřad z velké části vyschnul, neboť bylo velké sucho.

Mezi první hulínskou organizací ČSOP a Správou Střední dráhy Olomouc, zastoupenou Traťovou distancí Uherské Hradiště - Staré město byla dne 31.3.1983 sepsána dohoda o dočasném a bezplatném užívání národního majetku. Vzhledem k tomu, že první organizace ČSOP existuje dodnes, je dohoda zcela jistě stále platná. Jedna z kopií tohoto dokumentu je ve vlastnictví druhé základní organizace ČSOP VIA Hulín.

Lokalita je také v užívání mysliveckého sdružení Rovina Hulín, v létech 1984 až 89 zde vysazovala okolo 20 mláďat kachny divoké ročně. V létech 1983 - 87 zde provedli ochránci přírody z první základní organizace v Hulíně úklid velké černé skládky a výsadbu olší a bříz podél spodní části železničního náspu. Černé skládky jsou velkým problémem i v současnosti, místní občané zde navážejí nejrůznější domovní a stavební odpad, také po výstavbě železničního koridoru v letech 2000 - 2002 zde zůstaly stopy v podobě stavebních odpadů.

Pro posílení populace čolka velkého bude třeba provádět pravidelné kosení rákosiny v zimním období při zamrzlé hladině tůně. Dále by bylo vhodné obnovit kosení podmáčených luk, odstraňovat náletové dřeviny a zlikvidovat černé skládky (zamezit snadnému přístupu s odpady jak tomu bylo v nedávné minulosti).

Historie: Dnešní podoba lokality je spjata s budováním železničních tratí kolem Hulína v 19. století. Úsek železnice Přerov - Břeclav byl zprovozněn roku 1841. Trať Hulín - Kroměříž vedla původně na jih od Hulína, tento úsek byl koncem 19. stol. přeložen v souvislosti s budováním Dráhy moravsko-slezských měst, aby se dosáhlo mimoúrovňového křížení s dráhou Přerov - Břeclav. Materiál pro stavbu náspu byl brán v nejbližším okolí, čímž vznikla stávající deprese naplněná vodou. Původní okolí bylo v těchto místech vždy silně podmáčené vlivem vystupující spodní vody a nevysychá ani v době velkého sucha (např. v létech 1988 až 1995). Asi pro trvalý dostatek spodní vody zde byla v severozápadní části postavena čerpací stanice s obsluhou, mající za úkol z vybudované 15 metrů hluboké studny čerpat (pumpovat) a ohřívat vodu do parních lokomotiv. Odtud vznikl i místní název "Pumpák”. Do dnešní doby zde zůstaly základy stanice, zbytek technologického zařízení a polozasypaná studnaDnes se můžeme pouze domnívat jak asi vypadala lokalita po dobudování železničních tratí. Pravděpodobně zde nebyl žádný zárůst bylinným, keřovým ani stromovým patrem. K vlastní sukcesi došlo pozvolně v průběhu zhruba 100 leté existence Pumpáku. Nejstaršími stromy jsou smuteční vrby, které zde byly zcela jistě vysazeny, vykazují stáří okolo 80 let. Zbytek vegetace je mladší, což svědčí o tom, že tato lokalita byla dlouhodobě udržována úmyslně bez stromového porostu. Spad listí a větví zazemňoval vodní hladinu a také mohl znehodnocovat jakost odebírané vody. Ukončením provozu parních lokomotiv došlo k opuštění čerpací stanice. Celý prostor přestal být udržován a tím došlo k zárůstu lokality mnoha rostlinnými společenstvy a následně také k osídlení četnými druhy bezobratlých a obratlovců.

První průzkumy Pumpáku byly prováděny již od 50. let 20. stol., a sice entomologický B. Novotným (od r. 1950) a Z. Podešvou (od r. 1983). Flóru prozkoumala A. Navrátilová, ptactvo, obojživelníky, savce a hydrobiologii postupně sledoval P. Šálek. Všichni byli členy tehdejší první ZO ČSOP v Hulíně. Nové údaje do dnešních dnů jsou průbežně doplňovány.
Na Pumpáku se vyskytují četné mechorosty a lišejníky
Na Pumpáku se vyskytují četné mechorosty a lišejníky

LOKALIZACE

DALŠÍ INFORMACE: http://nature.hyperlink.cz

Typ záznamu: Přírodní památka
AKTUALIZACE: Jana Holáňová (Beskydy-Valašsko, regionální agentura CR) org. 56, 07.02.2003 v 11:21 hodin

Copyright 2000-2019 © ViditelnyMacek.cz