Homepage

Historie obce Svébohov

Podle lidové tradice dal obci jméno kdysi dávno uhlíř, který měl na rozdíl od okolních vsí "svého boha". Ve skutečnosti vznikl tento název mnohem prozaičtěji, od osobního jména Svojboga, Svéboha či Svojeboha. Obecní znamení představovaly kolmo postavená radlice a krojidlo.

Svébohov je ves mezi kopci Drozdovské (Zábřežské) vrchoviny (střední nadmořská výška 417 m) při silnici ze Zábřeha, která se zde rozdvojuje na východ k Rovensku a na opačnou stranu k Jedlí. Katastr má rozlohu 615 hektarů.

V minulém století patřil Svébohov ke středně velkým obcím, kde však počet obyvatel pomalu klesal. V roce 1900 měl 767 obyvatel ve 130 domech, kteří byli až na jedinou výjimku všichni Češi (stejně tak tomu bylo v roce 1930). Po druhé světové válce došlo k dalšímu poklesu počtu obyvatel, a to v roce 1950 na 508 osob ve 130 domech; v roce 1991 tu bylo přesně o sto osob a o dvacet obydlených domů méně.

Svébohov byl již v době první dochované zprávy z roku 1358 součástí panství Zábřeh, i když zde měl nějaké statky i klášter z nedalekého Klášterce. V druhé polovině 15. století držela tuto ves kratší dobu manželka Jana st. Tunkla, která se psala ze Šternberka a Svébohova. Po třicetileté válce zde bylo podle lánového rejstříku 24 usedlíků. V první polovině 19. století se v okolí dobývala železná ruda, která byla dovážena do železáren v Sobotíně. V roce 1834 žilo ve Svébohově již 792 obyvatel ve 112 domech. V té době zde byla také škola, která je prvně zmiňována v roce 1805.

Po roce 1848 se sice objevily snahy přičlenit Svébohov k soudnímu okresu Šilperk, ale nakonec zůstal v okruhu působnosti okresního soudu i hejtmanství v Zábřehu. V roce 1870 byla dokončena stavba zdejšího katolického kostela a v roce 1892 byla zřízena i fara. V letech 1887 až 1888 tu působil jako expozita pozdější olomoucký arcibiskup ThDr. Antonín Cyril Stojan. Byl to však v širokém dalekém okolí jedině Svébohov, kde se již před rokem 1848 objevila poměrně silná skupinka evangelíků helvetského vyznání, která si postavila v roce 1860 za vsí i vlastní modlitebnu. Po roce 1918 zde vznikl první sbor českobratrské církve evangelické, ale jeho sídlo bylo brzy přeneseno do Hrabové.

Obyvatelstvo Svébohova se vedle zemědělství živilo také různými domáckými pracemi, napřed přadláctvím, později též výrobou nitěných knoflíků, dřeváků a jiného dřevěného zboží. Rolníci si zde založili v roce 1903 i malou mlékárnu, která zanikla po druhé světové válce. V politickém životě obce měli za první republiky vedoucí postavení přívrženci lidové strany; v roce 1930 se zde totiž hlásilo ke katolické církvi 586 osob, kdežto k českobratrské církvi evangelické 52 příslušníků.

JZD vzniklo ve Svébohově až v roce 1957, o deset let později se s ním spojilo JZD ve Václavově a v roce 1971 také JZD Horní Studénky-Zborov. V následujícím roce pak došlo k další integraci a ke vzniku zemědělského družstva Horal se sídlem v Jedlí. V obci zůstala základní škola s nižšími ročníky. V roce 1990 sloužil občanům jen jeden obchod a hostinec; nově byl postaven víceúčelový obecní dům.

Do seznamu chráněných památek byla ve Svébohově zapsána zdejší evangelická modlitebna (1860) a dvě roubené chalupnické usedlosti (čp. 41 a 78) z první poloviny 19. století. Nejznámnějším svébohovským rodákem je letec Antonín Valenta (1914 až 1944), který byl jedním z iniciátorů i obětí útěku anglických zajatců z nacistického zajateckého tábora u Saganu. V roce 1972 mu byla na kulturním domě v obci odhalena pamětní deska. Svébohovským rodákem byl rovněž Jiří Bezděk, učitel českých dětí v SSSR, oběť stalinských represí.

LOKALIZACE


AKTUALIZACE: Jana Holáňová (Beskydy-Valašsko, regionální agentura CR) org. 49, 05.08.2003 v 14:35 hodin

Copyright 2000-2019 © ViditelnyMacek.cz