Homepage

Historie obce Branná

Obec Branná - původně nazývaná - Goldenstein - Kolštejn vznikla při staré zemské cestě do Slezska. Poprvé je takto Kolštejn písemně doložen k roku 1282 a 1355. Původně zeměpanské území někdy po roce 1310 uchvátil Jan Wüstenhube, stavebník a zakladatel zdejšího hradu. Po čase byl Kolštejn ovšem znovu navrácen do královského komorního majetku a teprve od roku 1339 zde vládl rod pánů z Lipé. Majitelé panství se zde poměrně velmi často střídali a na počátku třicetileté války již zde existující zámek a město vlastnil Hanuš Petřvaldský z Petřvaldu. Panství pro účast jeho majitelů na protihabsburském odboji ovšem propadlo konfiskaci a jako konfiskát jej získal Karel z Liechtensteina, v jehož rodu zůstal Kolštejn až do konce druhé světové války. V roce 1947 obec získala rovněž i nové jméno - Branná, podle zdejší řeky.

Počátky Kolštejna spadají snad do konce 13. století. Předchůdcem města byl hrad, střežící cestu z Moravy do Slezska. Jeho majitelem byl počátkem 14. století rytíř Jan Wustehube. Pod hradem postupně vznikala hornická osada s kostelem a v polovině 14. století náležela zdejší fara k obvodu nově zřízeného litomyšlského biskupství. Již ve 14. století se v okolí těžilo zlato. Kolštejnské zboží bylo v té době zastaveno pánům z Lipé, markrabě Karel jim v roce 1338 udělil horní práva, platná také pro kolštejnský statek. Počátkem 15. století byli pány na Kolštejně Valdštejnové a před rokem 1437 páni ze Zvole, v jejichž majetku panství zůstalo až do roku 1568. V té době bylo tvořeno vedle Kolštejna, vysazeného na městečko, Starým Městem, 19 vesnicemi v okolí a dalšími šesti vesnicemi, které byly tehdy právě založeny na Staroměstsku a Hanušovicku. Krátce drželi toto zboží Žerotínové, za nichž byla v sedmdesátý Hynek Bruntálský z Vrbna. Po pánech z Vrbna koupil Kolštejn s příslušenstvím v roce 1615 Jan Petřvaldský z Petřvaldu, účastník stavovského protihabsburského odboje. Jeho statky byly zabaveny a kolštejnské panství koupil v roce 1622 kníže Karel z Lichtenštejna. V držení Lichtenštejnů, stejně jako sousední rudské panství, potom již zůstalo.
Na rozdíl od jižněji a v rovině položené Rudy byl Kolštejn ušetřen útrap třicetileté války, zato byl v letech 1747 a 1757 popleněn pruskými husary. Podle lánového rejstříku mělo městečko v roce 1677 63 usedlíků. Již v roce 1670 byla založena osada Grunt. Ta měla v roce 1677 devět usedlých a bydleli zde rovněž dělníci z nedalekých Hamrů. Právě v tom roce byla v jejich blízkosti založena osada Mosazné Hamry. Až v roce 1783 byla knížetem Aloisem z Lichtenštejna založena osada Alojzov, v roce 1819 zde byla v provozu železárna. V roce 1834 bylo v Kolštejně 130 domů a 812 obyva-tel, v Alojzově 22 domů a 153 obyvatel, v Gruntu 12 domů a 68 obyvatel a konečně v Mosazných Hamrech 19 domů a 76 obyvatel.
Kostel zasvěcený Zmrtvýchvstání Páně se po porážce stavovského povstání vrátil katolíkům, v roce 1694 byl přestavěn a roku 1743 zasvěcen archandělu Michaelovi. V 17. století byla pod patronátem kolštejnské vrchnosti zřízena farní škola.
Po zániku vrchnostenského zřízení byl Kolštejn začleněn do staroměstského soudního okresu v šumperském hejtmanství. Na tradice důlního podnikání navázala již na počátku 19. století těžba grafitu provozovaná později staroměstským těžířstvem Buhl-Alberti. Ložisek vápence v okolí využívala zařízení ústředního svazu německých hospodářských družstev, vápenky byly v provozu ještě v první polovině čtyřicátých let. Výroba kovových knoflíků poskytovala v letech 1909 až 1924 pracovní příležitost několika tisícům domáckých dělníků.
Lichtenštejnský velkostatek měl společnou správu v Rudě nad Moravou a v roce 1885 obhospodařoval 9428 hektarů půdy, z nichž bylo 8552 hektarů lesů. Ty byly za první pozemkové reformy zestátněny a na Kolštejně byla umístěna správa státních lesů (ve třicátých letech pečovala o 1424 hektarů). Dvůr velkostatku o výměře 78 hektarů byl za první pozemkové reformy rozdělen mezi drobné nabyvatele.
Německá škola byla postupně rozšířena až na čtyřtřídní a vedle ní byla v ro-ce 1926 otevřena pro české děti železničních a poštovních zaměstnanců a četníků menšinová jednotřídka. Zanikla po začlenění Kolštejna do Sudet v roce 1938. Politický život ovládaly německé strany křesťnskosociální, sociálně demokratická a agrární, od třicátých letech společně se Sudetoněmeckou stranou.
Po druhé světové válce pocítila i Branná následky nedostatečného osídlení, i když si udržovala i nadále střediskový charakter. V těžbě tuhy pokračoval národní podnik Příbramské rudné doly. Zemědělskou půdu převzal od roku 1949 staroměstský státní statek. V roce 1990 byla v Branné železniční stanice, pošta, úplná základní škola, dvě lékařské ordinace, kino, dvě prodejny smíšeného zboží, restaurace a ubytovací zařízení.
Hrad byl postaven počátkem 14. století na ostrožně nad řekou Brannou. Vévodila mu válcovitá věž - bergfrit a za ní stál palác chráněný obvodovou zdí. V letech 1575 až 1613 byl vybudován renesanční zámek na půdorysu nepravidelného písmene U, na fasádě se dochovaly zbytky sgrafit. Jeho někdejší renesanční krásu zničily dva požáry, roku 1770 a 1926. Významnou památkou moravské pozdně renesanční architektury z let 1612 až 1614 je farní kostel, jednolodní stavba s pětibokým závěrem a přestavěnou kvadratickou věží. Pozdně renesanční stavbou z konce 16. století je fojtství v blízkosti zámku, patrový dům čtvercovitého půdorysu s vestavěnou kvadratickou věží. K chráněným památkám patří v areálu kostela stojící barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1733 a pozdně renesanční sousoší Piety z roku 1663. Dokladem dobové produkce umělecké litiny je plastika Hygie z roku 1901 na kašně uprostřed náměstí.

LOKALIZACE


AKTUALIZACE: Jana Holáňová (Beskydy-Valašsko, regionální agentura CR) org. 49, 30.07.2003 v 09:45 hodin

Copyright 2000-2019 © ViditelnyMacek.cz