Homepage

Historie obce Kunčice pod Ondřejníkem

Podle dochovaných pověstí byla obec Kunčice pod Ondřejníkem založena z příkazu olomouckého biskupa Dětřicha (1281 - 1302) začátkem 14. století, 100 let před husitským hnutím. Příkaz byl vydán hradnímu úředníku Kunzovi, kterému se podařilo sehnat značný počet lidí ochotných k obývání nové osady. Každému vytýčil dle dohody kus lesa k vymýcení, a tak povstala nová osada a byla nazvána podle jména vedoucího úředníka Kunze, německy Kunzendorf, česky Kunčice, později Hrubé Kunčice. Roku 1848 nazvány úředně Velké Kunčice a roku 1924 Kunčice pod Ondřejníkem.

Za odměnu byl úředník Kunz jmenován v nové osadě fojtem a obdržel k svobodnému užívání pět lánů pozemků. Dle záznamu v hukvaldském archivu měl Kunzův rod v držení kunčické fojtství téměř 200 let. Úřad fojta dědili jeho synové až do vymření rodu. Roku 1499 byl ustanoven novým fojtem v Kunčicích Jiří Mníšek. Roku 1620 byl dosazen nový rod fojtů Florianem Klímkem, který měl fojtství v držení až do roku 1752. V tomto období se obyvatelům Kunčic dařilo patrně velice zle, neboť se roku 1695 zúčastnili povstání proti hukvaldské vrchnosti společně se sousedními vesnicemi. Po vymření fojtů rodiny Klímkovy objevuje se v zápisech nové jméno fojta v Kunčicích a to Jana Hlaváče. Rod fojta Hlaváče vymřel posledním mužským potomkem Jiřím Hlaváčem roku 1865.

O průběhu života v Kunčicích během 14. až 16. století nebyly dosud objeveny žádné spisy kromě změn rodin v držení fojtství.

Nejstarší známou listinou, vztahujících se na Kunčice, je kupní smlouva (z roku 1587), podle níž olomoucký biskup Stanislav Pavlovský prodává huťmistru Dominíku Syrerovi skelnou huť Huťařství. Skelná huť byla zřízena v Kunčicích asi 100 let po založení obce. Majitel huti vynikal ve svém oboru znamenitě. Jeho výrobky se dovážel i do Prahy. Za zásluhy, získané ve sklářském průmyslu, byl císařem Rudolfem II. r. 1592 povýšen do stavu šlechtického. R. 1676 přešla skelná huť do majetku Michala Michny a r. 1690 převzal Huťařství Jan Konvička. Jeho potomci byli majiteli Huťařství celé 18. století.

Roku 1621 zakreslil Jan Amos Komenský skelnou huť Kunčickou na mapu Moravy.

Poslední zmínka o trvání kunčické hutí je z r. 1797. Téhož roku dodal huťař Konvička na faru ve Frenštátě svůj výrobek - 200 skleněných talířů jako roční povinnost. V průběhu napoleonských válek sklářský průmysl velmi upadal a kunčická sklárna patrně hned začátkem 19. století zanikla následkem malého odbytu skla.

Roku 1809 získal koupí budovu bývalé huti i s pozemky K. Schranzer. R. 1854 koupil Huťařsvtí Tomáš Lampart. Očekávaného zbohatnutí na Huťařství nedocílil ani Lampart. Huťařství bylo na prodej a koupila jej obec Kunčice. Převod Huťařství do majetku obce souvisel s dolováním železné rudy.

Železná huť ve Frýdlantě byla v činnosti od nepaměti. Potřebná železná ruda se do frýdlantské huti dolovala a dovážela z osad blízkého okolí.

V Kunčících se dolovala železná ruda již v dobách dávných, ale největšího rozkvětu dosáhla teprve v první a začátkem druhé poloviny 19. století. Železná ruda se nalézala v různých hloubkách až i 20 m v žílách takřka vodorovných. Blíže k povrchu se nalézaly i celé bloky a balvany rudy značné velikosti. Na povrch se ruda dostávala rumpálem - hřídel, na který se točením rukama navinoval provaz, kde byl upevněn kbel plněný rudou. Šachty a příčné štoly byly proti sesutí zajištěny dřevěným bedněním z kulatiny a prken. Ruda se nachází v hlinité břidlici tzv. "spliži." Spliž, vytažená ze země při hloubení šachet a chodeb, se sypala na hromady zvané výsypy. Největší počet vyhloubených a osazených šachet byl okolo roku 1860 a to počtem 65. Okolo roku 1860 se vozila ruda z Kunčic často i do huti na Čeladné.

V době rozkvětu dolování rudy jezdil do Kunčic asi čtvrtletně k prohlídce havířského díla ředitel huti z Frýdlantu, Josef Kleinpetr. Ředitel prohlédl dílo, vstupoval do šachet, dával pokyny, chválil i káral. Slabé dílo zastavil a vytýčil nové.

Dolování železné rudy v Kunčicích zaniklo roku 1896. A to z toho důvodu, že ruda dovážená z ciziny byla mnohem levnější a bohatší na železo.

Poslední šachty na Humbarku byly zasypány v době 1. světové války.

LOKALIZACE

DALŠÍ INFORMACE: http://www.kuncicepo.cz

AKTUALIZACE: Kateřina Krestová (Městské kulturní středisko) org. 56, 27.06.2008 v 10:39 hodin

Copyright 2000-2019 © ViditelnyMacek.cz