Homepage

Polní hospodářství a chov dobytka v Moravském Kravařsku

V souvislosti s osidlováním a kultivací Moravské brány se chov skotu a ovcí stal brzy významným odvětvím zemědělství. Ovce byly chovány především v podhorských oblastech na okraji Beskyd a Oderských vrchů, skot byl chován více v oderské nížině.
První import skotu výkonnějších plemen z ciziny je zaznamenám v roce 1636. Na kunínské panství byly dovezeny dvě krávy a tři telata "Tyrolského" plemene. Tento jednorázový a z genetického hlediska malý přísun cizí krve ovlivnil nejspíše jen nepatrně stávající populaci skotu na panství. Znamená však začátek významných změn v chovatelské i pěstitelské práci. V roce 1723 zdědila Kunín hraběnka Eleonora, provdaná za hraběte Harracha. S příchodem Harrachů do Kunína nastal mimořádný rozvoj všech odvětví zemědělství.
Rokem 1761 začal tentokrát systematický a cílevědomý import především plemenných býků z rakouských a švýcarských chovných oblastí. Jako první byli dovezeni dva plemenní býci a několik krav bernského plemene z kantonu Aargau ve Švýcarsku. Následovně jsou doloženy nákupy býků bernských, siemenských, zillerthalských, duxských, salzburských.
Druhým centrem, považovaným rovněž důvodně za kolébku kravařského skotu, byl Fulnek. Majitelé zdejšího panství začali s dovozy býků bernských a tyrolských v letech 1780 - 1790.
Od roku 1821 jsou doloženy nákupy plemeníků z Tyrolska - oblasti Mürzthall - také pro chovy velkostatku vídeňské Tereziánské akademie se sídlem v Novém Jičíně. Ten je třetím rodištěm kravařského skotu. Pro šlechtitelské účely zde byli později využíváni téměř výhradně býci bernského plemene, jak dokládá zachovalá plemenná kniha skotu, vedená kdysi v této instituci.
Vzhled a vlastnosti kravařského skotu výrazně ovlivnilo také plemeno pincgavské. To bylo později využíváno přednostně českými chovateli a určilo tak barevnou charakteristiku českého rázu plemene.
Široké chovatelské veřejnosti bylo poprvé představeno již dostatečně morfologicky a užitkově stabilizované "kravařské" plemeno na zemědělsko-lesnické výstavě ve Vídni v roce 1866. Roku 1873, opět ve Vídni na světové výstavě, bylo již prezentováno jako plemeno s vynikajícími ukazateli užitkovosti. V roce 1885 na uherské zemské výstavě v Budapešti získala kolekce kravařského skotu první cenu. Za pět let, na další zemědělsko-lesnické výstavě v roce 1890 ve Vídni, získal kravařský skot nejen první cenu, ale všechny další udělené státní ceny za chov skotu. Za nejlepší dojnici monarchie zde byla vyhlášena kravařská rekordmanka z Blahutovic s průměrným denním nádojem 18,83 litrů o průměrné tučnosti 5,18%! V roce 1894, opět na výstavě ve Vídni, předal "sám císař pán" František Josef I. osobní dar - stříbrný pohár zástupcům spolku chovatelů kravařského skotu za předvedenou kolekci.
Počátek 20. století přinesl kravařskému skotu stagnaci a pozvolný ústup a úpadek. Co však bylo příčinou tohoto nezdaru po předešlé explozi chovatelských úspěchů? Byly to právě ony úspěchy. Kravařsko je geograficky nepatrné území, vymezené trojúhelníkem, v jehož vrcholem leží města Nový Jičín, Fulnek a Příbor. Byl to téměř zázrak, že se na tak malém území, tedy v malé populaci podařilo během asi 150 let křížením a selekcí vytvořit plemeno skotu s genofondem stabilním v exteriérových i užitkových vlastnostech.

LOKALIZACE


AKTUALIZACE: Vladimír Petřvalský (Obecní úřad Bartošovice) org. 56, 03.08.2009 v 09:18 hodin

Copyright 2000-2020 © ViditelnyMacek.cz