Homepage

Historie Černého Dolu

Městys Černý Důl leží v údolí potoka Čisté na úpatí Krkonoš 6,5 km východně od Vrchlabí ve výšce 684 m. n. m. Název vznikl patrně díky poloze uprostřed hlubokých černých lesů. Městys se stával z několika částí, z městyse Černý Důl, obce Nová Ves a tzv. III. horského dílu, což bylo uskupení horských bud ­Bobí, Böhnischovy, Hrnčířské, Liščí a Spieglovy boudy, zvané také Na Zrcadle. Nejstarším dílem byla Nová Ves, první zmínka o ní pochází již z roku 1489. Byla to ves lánového typu rozložená na obou březích potoka Čisté.

Vznik Černého Dolu souvisí s počátky těžby rud v Krkonoších. Už v roce 1383 jsou uváděny počátky těžby železné rudy v údolí okolo potoka Čisté, které prováděli majitelé
Kryštof Gendorf z Gendorfu
Hostinného páni z Turgova. V těžbě pak pokračoval počátkem 16. století i majitel vrchlabského panství Jan Tetour z Tetova. V roce 1533 od něj získal panství Kryštof Gendorf z Gendorfu. Realizoval velkorysé plány těžby zlata, stříbra a železné rudy v Krkonoších. Získal pro Novou Ves a Lánov od Ferdinanda I. rozsáhlé horní privilegium, které obcím umožňovalo vařit a čepovat pivo, provozovat řemesla a konat týdenní trh. Nedaleko Nové Vsi pak vznikla osada, podle jednoho z dolů nazývaná Gottes Hilf (Pomoc boží). V roce 1556 byla postavena kaple, která měla stejný název. Roku 1563 zemřel Gendorf bez mužského dědice a o jeho majetek se rozdělily jeho dcery. Již v roce 1561 však Gendorf přepsal panství Vrchlabí na svou druhorozenou dceru Eustachii, manželku bývalého kancléře lehnického knížectví Zikmunda Bocka z Hermstorfu. Právě Eustachie v roce 1564 povyšuje osadu Gotteshilf na městečko s novým názvem Černý Důl a dává mu hornické svobody.

Po smrti Eustachie v roce 1568 si rozdělily panství její tři dcery: Barbora, provdaná za Oldřicha Míčana z Klinštejna, Kateřina, vdaná za Jana Markvarta z Hrádku a nejmladší Rozina s manželem Vilémem Miřkovským ze Stropčic pak zdědila největší díl. O scelení vrchlabského panství se postaral po smrti Roziny její syn Vilém, který jednotlivé části od ostatních potomků vykoupil. V této době aktivně probíhala těžba a doly prosperovaly. Období prosperity však trvalo jen do konce 16. století. V letech 1600-1621 následovala stagnace, přerušovaná krátkými pokusy o obnovu těžby. Po Bílé hoře se jméno Viléma Miřkovského ze Stropčic objevuje mezi obviněnými z podpory povstalců, ale pro nedostatek důkazů mu je konfiskační komisí udělen generální pardon. Přesto je nucen se svého majetku vzdát ­ kvůli dluhům. V roce 1624 prodává panství za 110 000 kop míšeňských Albrechtu z Valdštejna, který měl s Krkonošemi stejné plány jako Gendorf. Především chtěl dolovat zlato a stříbro. Podle kupní smlouvy však mělo k převodu majetku dojít až po zaplacení celé sumy, což se stalo v roce 1629, ale už v roce 1625 nechává odebírat rudní vzorky a nutí místní těžaře k těžbě. Nákladné pokusy Valdštejnovým zavražděním v Chebu skončily a došlo k dělení jeho rozsáhlého majetku. Panství Vrchlabí dostal místo odměny 100 000 zlatých Jan Rudolf Morzin v roce 1635. Jeho manželství zůstalo bezdětné a jeho majetek, přetvořený v nezcizitelný fideikomis, zdědil v roce 1646 jeho bratr Pavel Morzin. I Morzinové povzbuzeni poměrně úspěšnými pokusy ve Svatém Petru, obnovili v letech 1704-1708 těžbu železné rudy. Krátké období činnosti skončilo rokem 1713. Ještě několikrát se pokoušeli podnikatelé o obnovu, ale bezúspěšně. Vrchlabské panství patřilo Morzinům do roku 1881, kdy rod vymřel po meči a dcera Aloisie přinesla majetek věnem Heřmanu Černínu z Chudenic. Černín-Morzinové drželi panství do roku 1945.

Osada byla poprvé zmíněna již v roce 1383 jako osídlení v horní části Stříbrného potoka (Čistá) a centrum těžby železné rudy. Jestli osídlení trvalo i v 15. století, nebo bylo obnoveno počátkem 16. století, nelze určit. V roce 1552 sem byl dosazen Gendorfem první rychtář. Povýšení na městečko roku 1564 zařídila Eustachie z Gendorfu. Povolila také usazování řemeslníků, těžbu dřeva, zřizování zahrad a domů a vyžadovala od osadníků robotu. Městys měl privilegia na tři výroční trhy, které se ztratily za třicetileté války. Po skončení dolování se obyvatelstvo muselo přeorientovat na plátenictví, přadláctví, zemědělství a chov dobytka, protože pozemky tvořily většinou horské pastviny. S rozvojem pastevectví souvisí také zakládání jednotlivých bud a budního hospodářství v okolí Černého Dolu. Důležitou roli v obživě v Krkonoších bylo dřevařství. Už v 16. století se začalo s těžbou dřeva a jeho plavením až do Kutné Hory. Podle tereziánského katastru v Černém Dole pracoval 1 pekař, 1 řezník, 23 tkalců. 1 kovář, 1 kolář, 1 truhlář, 1 švec. Ve fasi jsou uvedeni ještě 1 horník, 2 nádeníci, 1 řezník, 1 švec, 3 přadláci, mlynář na zakoupeném mlýně o jednom kole a dva obecní mlýny po jednom kole.

Velký počet obyvatel našel práci v rodícím se průmyslu. Už v 18. Století se těžil vápenec ve vápencovém lomu, který roku 1844 koupil Alois Renner. K němu později přidal jeho syn vápenku a zpracování mramoru. Do roku 1899 pracovala výroba šindelů a 2 pily. V roce 1859 vznikla brusírna dříví na místě železného hamru a bělidla. V témže roce byla založena papírna, která pracovala však pouze krátce. Budovu koupil Josef Menčík, který v ní zřídil barvírnu a tiskárnu bavlny v roce 1874. K tomu přidal později tkalcovnu a roku 1900 mechanickou tkalcovnu.

Zatímco Nová Ves byla lánová ves rozložená na březích potoka, Černý Důl byl navržen jako město s čtvercovým náměstím a navazovalo na vesnici v její polovině. Obě obce byly spojené a v dokumentech uváděny společně, rychtářský a purkmistrovský úřad však patřil k Černému Dolu. Černý Důl měl rychtáře, 11-12 přísežných, 2-3 obecní starší a církevního otce. Po zavedení obecního zřízení se již používá pouze názvu Černý Důl, ale k formálnímu sloučení v městys Černý Důl došlo až vyhlášením c. k. místodržitele ze dne 30. prosince 1902 č. 273126. Příslušným politickým i soudním okresem Černému Dolu bylo vždy Vrchlabí, případně landrát Vrchlabí.

Žili zde převážně obyvatelé německé národnosti (např. v roce 1930 se z celkového počtu 1.105 lidí přihlásilo k německé národnosti 1.059 obyvatel a k české 42). Převážná většina se také hlásila k římskokatolickému vyznání.

Už od roku 1869 pracoval v městysi poštovní úřad, od roku 1891 telegrafní. V roce 1878 se objevila snaha o zřízení četnické expozitury, Černý Důl dosud spravovala četnická stanice v Hostinném, které bylo však příliš daleko. Od roku 1913 pak v městysi sídlila četnická stráž. První dřevěný vodovod byl zřízen v městysi v roce 1867 a napájel kašnu a náměstí. Vodovod ze železných trubek byl nejprve soukromý pro potřeby průmyslových podniků v Černém Dole. V roce 1903 byl zaveden do obytných domů a 1901 i na Hrnčířské boudy. Elektrické osvětlení v městysi bylo pořízeno roku 1914.

První sakrální stavbou postavenou v Černém Dole byla kaple založená roku 1556. V roce 1607 byla přestavěna a rozšířena v kostel sv. Michaela Archanděla. Původně sloužil kostel protestantům, v roce 1651 zde žilo pouze 6 katolíků. Morzinové se jako katolická vrchnost nesmlouvavě a tvrdě snažili převádět poddané ke katolictví. Nekatolíci se však ve značném počtu v horách udrželi. Hory jim poskytovaly nejen úkryt, ale i styk s emigrací v sousedním Slezsku a pašování knih. Pro potlačení tohoto nežádoucího vlivu, byli do Vrchlabí povoláni augustiniáni. Vrchnost od těchto obutých poustevníků požadovala především kazatelskou činnost. Řádoví kněží pak sloužili v horských farnostech jako administrátoři a kaplani a šířili tak víru pravou. Poslední přestavba proběhla v letech 1830-1832, kdy byl kostel také prodloužen. Farnost byla v Černém Dole zřízena až roku 1787, do té doby podléhali faře v Lánově. Farnost spadla pod vikariát Vrchlabí, s patronem Náboženským fondem. Obecní hřbitov byl založen roku 1902 jako mezikonfesijní, téhož roku byla postavena novogotická hřbitovní kaple.

Škola byla založena v Černém Dole již roku 1736 jako jednotřídní. Nejdříve sídlila v dřevěné budově až do roku 1875, kdy byla postavena budova nová. O rok později se zvýšil počet tříd na dvě a 1879 na tři. Pro školáky III. horského dílu nebylo jednoduché navštěvovat třídu v Černém Dole, proto od roku 1841 docházel na Hrnčířské boudy pomocný učitel. Od roku 1862 tam byla zřízena školní expozitura a konečně roku 1901 jednotřídní škola.

V obci nechyběli nejrůznější spolky: dobrovolní hasiči (zal. 1874), spolek veteránů (zal. 1872), mužský pěvecký spolek "Harmonie" (zal. 1875), místní skupina Krkonošského spolku (zal. 1884), Turnverein (zal. 1887), spořitelní spolek (zal. 1909) s Černou Horou a Kalnou Vodou, konsumní spolek, německý kulturní svaz a další.

Tak jako většina obcí v pohraničí i Černý Důl se připojil k Deutschböhmen, ale už v týdnu od 7. do 15. prosince 1918 byl městys obsazen československou armádou. Během roku 1919 se situace uklidnila a volby v roce 1919 měly normální průběh. Výsledky voleb se nedochovaly, ze zmínek v kronice se dá soudit podle voleb purkmistra, že v letech 1927 až 1931 vyhráli sociální demokraté před svazem zemědělců. Přelomem se stali parlamentní volby v roce 1935, kdy zaznamenal nacionální socialismus raketový vzestup a v okrese získala SdP 62% hlasů. V obecních volbách roku 1938 získal SdP v okrese Vrchlabí téměř 80% hlasů. Připojení k Německu bylo v Černém Dole bouřlivě přivítáno. První němečtí vojáci sem přišli 8. října 1938. Dosavadní správu nahradila správa říšská. V letech 1938 ­ 1945 podléhal Černý Důl landrátu ve Vrchlabí. Rudá armáda obsadila město pravděpodobně 10.05.1945. Brzy poté sem začali přicházet Češi z vnitrozemí a správu převzala místní správní komise.

LOKALIZACE

DALŠÍ INFORMACE: http://www.cernydul.cz

AKTUALIZACE: uživatel č. 685 org. 2, 31.08.2004 v 11:08 hodin

Copyright 2000-2020 © ViditelnyMacek.cz