Historie obce Skalice [ Historie (archivní dokument) ]

Vesnice Skalice se rozkládá v dolině po obou březích Skalického potoka. Má tvar ulicový. Katastrem obce protéká též potok, na mapách zvaný Voborským potokem. Katastr obce se prostírá na levém a z části i na pravém labském břehu. Měřil 425,35 ha, z toho na pole připadlo 302,71, na louky 74,90, na ovocné a ozdobné zahrady 74,90, na pastviny 7,56, na rybníky a bažiny 0,28 a na zastavěnou plochu 35,52 ha.

Na návrší vedle silnice u hospody bylo zjištěno sídliště se střepy ténskými. Po osídlení z doby hradištní byly nalezeny v zahradě statku č.p. 10. střepy, mezi nimi dva se značkami, bronzová náušnice s koncem esovitě zahnutým a prsten z bronzového drátu. Náušnice i prsten byly darovány historickému muzeu v Hradci Králové. V době hradištní bydleli lidé též v lukách mezi Skálou a Skalickým potokem, kde se říká Na Staré vsi. Nalézány tu byly střepy pocházející z té doby. Jeden hrnec je odtud v Hradeckém muzeu.

V katastru skalickém a hlavně skaličském zdvihá se se nad Labem příkrá opuková stráň Skála. Její nejvyšší místo, kde byl i trigonometrický bod, dříve označený do země vraženým dubovým kůlem, byl to tzv. Pardědub, který je v katastru skalickém. Místo bylo na straně severní chráněno příkrou strání a Labem pod ní a na stranách východní, jižní a západní polokruhovým příkopem. Pardědub náležel Josefu Komárkovi, rolníku z Plotišť a proto byl také zván Komárkovým kopcem. Roku 1905 nechal Komárek na Pardědubu vybírat a odvážet hlínu, přičemž zmizel starý příkop, kterým byl obehnán. Při vybírání hlíny bylo objeveno pět sídelních jam, z nichž čtyři dalo prokopat historické muzeum v HK a jednu majitel Pardědubu. V nich byla hlína smíšena s popelem a uhlíky a nalezeny byly pazourkový odštěpek, kousek pískovce se žlábkem, dvě kostěná šídla, kostěná jehla, uříznutý jelení paroh a ořezaný srnčí parůžek, provrtaný psí zub, různé kosti zvířecí, mazanina, na níž jsou znát otisky větví, jimiž byly stěny propleteny, a střepy z doby železné rázu platenického. Z několika střepů byl slepen kus velké nádoby, zásobnice. V jedné chýši ležely oblázky. V hromadě střepů z téže doby, jež na vrch Pardědubu byly vyneseny, když kolem něho byl vyhlouben příkop, byly nalezeny dětská hliněná hračka, 2 hliněné přesleny, bronzový knoflík s otiskem tkaniny a zrnka ztuhlé pryskyřice nebo jantaru, jež se rozpadla. Také byly nalezeny roku 1905 na Pardědubu zlomek keramické sekyry, roku 1908 železný nůž a již roku 1866 také prý nádoby a střepy.

Ve vrchních vrstvách hlíny na Pardědubu při jejím vybírání přicházelo se též na střepy z doby hradištní. Roku 1912 lámán byl kámen z opukové skály jižně od příkopu, při čemž byly objeveny sídelní jámy. Historické muzeum dalo jednu z nich prokopat. Byly v ní střepy z doby hradištní, z nichž jeden zdobený vlnovkou.

Pardědub byl tudíž osídlen již na počátku doby železné, v jejím stupni platenickém. V době hradištní byl ohrazen ze tří přístupových stran příkopem, nad nímž byl dojista nasypán ještě hliněný val a na něm postavena dřevěná hradba. Povstal tu hrádek, jehož obyvatelé měli za povinnost strážit cestu, která vedla ke Skalici a odtud ke Smiřicím a mimo to i brod, kterým přes Labe ta cesta procházela. Brod se nalézá pod Pardědubem, východně od něho se u soutoku potoka na mapách zvaného Oborským a lidem jen náhonem. Brodu pod Pardědubem se ještě v třicátých letech užívalo a vedla k němu jedna hluboká cesta od Skalice a druhá od Skaličky.

V již historické době byla na Pardědubu vystavěna tvrzka, na níž bydleli strážci cesty a labského brodu. Nasvědčovaly tomu cihly, udělané z hlíny s popelem promísené a nepálené, jen sušené, kusy z nich a kusy malty, na něž se též přišlo při vybírání hlíny na Pardědubě. Ještě v 19.stol. byla na Pardědubě sluj, jež patrně k tvrzce náležela. U ní v zemi dlouho ležela železná okenice s malými otvory, kterou jednou hoši ze Skalice hodili do Labe. Ve sluji zdržoval se blázen, známý pode jménem Honza Milán, jehož příjmení bylo Zákravský. Tu si udil maso z pošlých vepřů. Jednou, když spal pod komínem ve správčickém lihovaru, byl ze vzniklého ohně tak popálen, že zanedlouho zemřel.

Roku 1897 na poli Václava Fabiána zvaném Strahovská (č. kat. 290.) bylo odkryto rozsáhlé popelnicové pohřebiště rázu mladšího lužického a slezského z mladší doby železné. Jedna celá a kus jiné nádoby se z něho dostalo do školy v Číbuzi. Jiné nádoby byly z pohřebiště tohoto získány soukromým sběratelem. V roce 1912 byla prokopána tu řada hrobů muzeem v HK a neodborně i Václavem Pultrem, řídícím učitelem v Sendražicích. Většina hrobů těch byla slezských, několik i mladších lužických a platenických. Ve hrobech se nalezly bronzové jehlice a zlomky z nich, tordovaný kroužek, náramky a kusy z náramků, náušnice, z nichž na kroužku jedné byla navlečena trubička ze stočeného drátu, dvě podobné trubičky, břitva a dvě hliněné sekyry s otvory, napodobené dle sekyr kamenných. V roce 1913 se vyoral na témž poli hrob, z něhož hist. muzeum v Hradci Králové získalo zdobený rytými čarami bronzový hrot kopí a nůž a mimo to zlomek nože bronzového s nýtkem. Témuž muzeu byly darovány z pohřebiště skalického 4 nádoby, bronzový srpek, 2 hroty šipek, závěsek, náušnice, jehlice a zlomky náušnic a jehlic. Ve škole v Číbuzi bylo z něho uloženo několik nádob a bronzových milodarů, z části darovaných V. Pultrem, z části vykopaných tamními učiteli. Četné nádoby i některé milodary vykopané na pohřebišti skalickém V. Pultrem byly zakoupeny muzei v Náchodě, D. Králové, Jaroměři a Josefově. Tři nádoby odtud nalézaly se též ve škole v Plotištích. Roku 1930 nadporučík Zd. Fiedler z Jaroměře vykopal na poli Fr. Machka tři platenické hroby.

Na poli, kde se říká na Dolních Bahnech, při cestě vedoucí ze Skalice do Smiřic, stojí podlouhlý kámen. Na něm jsou vytesány dva kříže a pod nimi 2 širočiny ostřím proti sobě postavené a nápis, který nelze přečíst.

Ve vesnici je kamenný kříž, postavený roku 1869 rolníkem Jos. Havlasou u betonové zvonice se železným zvonkem z roku 1918, o váze 40kg objednaným u firmy Pilzovy v Roudnici a kamenný kříž v zahrádce statku Jana Pultra č.p. 10, zhotovený K. Hilsem, mistrem sochařským a kamenickým na Pouchově.

Skalice se nazývá roku 1143 Skalica později Velká Skalice. Užívá se ho ještě za první republiky, i když tehdy byl úřední název jenom Skalice. Též se jí říkalo Hrubá Skalice podle vysokého opukového břehu nad Labem, zvaného Skálou a roku 1533 Skalinou.

Skalice připomíná se roku 1143, kdy biskup Jan z Lochenic daroval újezd, řečený Skalice, klášteru strahovskému v Praze. Újezdem se nazývala část země, jejíž hranice byly objety a při tom určeny. Skalice byla původně asi malá osada a teprve ve 13. století se zvětšila přistěhovalými německými rolníky, kteří se časem počeštili. Zvala se proto ještě ve 14. století Německou Skalicí. V témže století se zaměňovala s Číbuzí. Tak roku 1332 a 1359 jmenuje se kostel ve Skalici a ne v Číbuzi a roku 1361 se praví, že Skalice se též nazývá Číbuzí. Kostel místo v Číbuzi uvádí se ve Skalici, kde ho nebylo, dojista jenom proto, že Skalice byla největší obcí, náležející k jeho farnosti a Číbuz tehdy jen nepatrnou osadou.

Roku 1359 byl pánem Skalice a Číbuzi Mutina z Dobrušky. Jeho syn Sezema z Dobrušky padl roku 1376 v souboji s Janem z Potštejna. Vdova po něm Eliška ze Smiřic držela Smiřice, Skalici a Číbuz. Jako paní se připomíná roku 1380. Od ní nabyl jich Markvart z Vartenberka a ze Žleb a postoupil je Žofce z Dobrušky, choti svého bratra Petra z Kosti. Roku 1390 je zmínka o Petru již jako pánu Skalice a Číbuzi. Po něm Smiřice, Číbuz a Skalici držel Beneš z Choustníku. Roku 1403 připomíná se jako patron kostela číbuzkého. Asi roku 1406 prodal Smiřice se Skalicí a Číbuz Václavovi Smiřickému ze Smiřic. Po něm následovali Jan Smiřický (1453) a pak bratranci Jan a Hynek (1476). Po nich v letech 1490-1495 byl pánem panství smiřického, k němuž náležely Skalice, Číbuz a jiné vsi v okolí, Hašek Střízek z Lužan. Po něm dědila panství smiřické roku 1495 manželka jeho Lidmibora z Valečova, jež ještě téhož roku zapsala je svým čtyřem sestrám. Díly, na něž se tím panství smiřické rozdělilo, skoupil roku 1498 Mikuláš ml. Trčka z Lípy a Lichtenburka. Od té doby Skalice příslušela až do roku 1849 k panství smiřickému.

Roku 1533 připomíná se mlýn pod skalinou. Stával blíže soutoku Náhonu s Labem. Na místě se ještě začátkem minulého století zachovaly z něho ve vodě piloty a trámy. Roku 1547 Jan z Pernštejna prodal Dobči Vranovskému z Doubravice rybník skalický (u Skaličky) s kusem lesa ve Skalici. Roku 1623 zanikla fara v Číbuzi a tamní kostel se stal kostelem filiálním holohlavského. Byla tam pak přifařena i Skalice. Roku 1654 bylo ve Skalici 15 sedláků, 2 chalupníci, 8 zahradníků, 2 stavení selská byla rozbořena a pustá. Rolí bylo 161 korců a 30 věrtelů. Po roce 1654 byly vystaveny 4 nové chalupy. Roku 1689 vyhořeli 3 sedláci.

Roku 1713 bylo ve Skalici 28 stavení, 15 sedláků, 8 zahradníků, 3 chalupy, z nichž ve dvou bydleli podruzi a v jedné obecní žebrák, a 2 stavení rozbořená a pustá. Dobrých polí byly 23 korce, 2 věrtele, prostředních 118 k., 1 v., ladem ležících nebo pastvin 63 k., 4 v., pustých a zarostlých pozemků 2 k., 3 v. Ještě za panování císařovny Marie Terezie větší část pozemků ležících ladem byla obdělána. Roku 1748 vyhořeli 2 sedláci. Po ohni v Číbuzi roku 1756, při němž vyhořela i škola, bylo vyučování dětí přeloženo do chalupy Jana Vacha č. p. 20 ve Skalici. Učitelem byl tu Václav Hynek Pultr. Teprve po desíti letech začalo se zase učit v Číbuzi v nově postavené škole.

Roku 1777 robotovalo ze Skalice 8 sedláků, 12 chalupníků, 9 baráčníků. Roku 1784 byli evangelíci augsburského vyznání ve Skalici přiděleni ke sboru augsburskému v Černilově a reformovaní ke svému sboru v Bukovině, který později byl přeložen též do Černilova. Ve 2. polovině 18. století a až do roku 1834 učiteli v Číbuzi dáváno bylo ze Skalice 27 pecnů chleba a 147 snopů obilí. Roku 1785 byla znovu zřízena fara v Číbuzi, k níž byla pak Skalice opět přifařena.

Roku 1804 se ve Skalici objevují příznivci náboženské sekty Václ. Grilla z Černilova. Když roku 1806 řádila cholera, byla ve Skalici zřízena nemocniční stanice. Roku 1823 leželi husaři ve Skalici, odtud se ve stejném roce přestěhovali do Josefova. Roku 1826 bylo ve Skalice 43 domů, 306 obyvatelů a 1 hospoda, roku 1830 43 domů a 417 obyvatelů, vesměs Čechů, mezi nimi 3 evangelické rodiny a 1 hospoda, v roce 1843 45 domů a 422 obyvatel. Roku 1849 se Skalice stala svobodnou obcí a připojeny byly k ní jako osady Skalička a Číbuz, s nimiž měla pak společnou obecní správu. Roku 1857 bylo ve Skalici 52 domů a 432 obyvatel. Roku 1866 přišla do obce pruská patrola a sebrala tu několik kusů dobytka. Roku 1869 bylo ve Skalici 53 domů a 602 obyvatel, mezi nimi 54 evangelíků, 5 židů. Roku 1872 byl postaven obecní domek (č.p. 65). Téhož roku byly odloučeny obce Číbuz a Skalička a staly se samostatnými obcemi. Roku 1880 bylo ve Skalici sečteno 66 domů a 515 obyvatel. Roku 1885 se založil sbor dobrovolných hasičů a postavila se hasičská kolna. Roku 1890 bylo ve Skalici 73 domů a 529 obyvatel. Roku 1893 byl založen Sokol. Roku 1894 4. ledna byli zavražděni žid Šimon Lövy, jeho žena a dcery Klára a Růžena. Roku 1896 se v obci postavila obecní váha.

Roku 1990 bylo ve Skalici 66 domů a 530 obyvatel. Roku 1903 vznikl ve Skalici Sokol a záložnou byla Dobytčí družstevní pojišťovna. Roku 1904 shořelo 17 domů. Roku 1908 Vodní družstvo v Černilově provedlo regulaci potoka, vodní nádržku v obci Skalice a melioraci jejích pozemků. Roku 1910 bylo ve Skalici 66 domů a 444 obyvatel. Roku 1914 bylo založeno Družstvo pro rozvod elektrické síly v hospodářství a živnostech a zaveden byl z Hradce Králové elektrický proud. Téhož roku přišli do Skalice z bojiště polští uprchlíci. Následujícího roku se jich 15 odstěhovalo. Za světové války padlo ze Skalice 18 vojínů a zrekvirován byl zvonek na zvoničce o váze 63 kg. V srpnu 1918 byl nahrazen novým zvonkem. Roku 1921 bylo ve Skalici 469 obyvatel, 459 Čechů, 10 jiné národnosti, 405 katolíků, 39 evangelíků, 13 příslušníků československé církve, 9 jiného vyznání a 3 bez vyznání. Roku 1922 byla prováděna regulace Labe v katastru obce. Roku 1923 byla založena osvětová komise a ve Skalici bylo 67 domů, 442 obyvatel, 32 rolníků, 28 dělníků a 7 řemeslníků, (řezník, krejčí, 3 obuvníci, kovář a truhlář). Téhož roku byla založena Dělnická tělocvičná jednota. Roku 1930 byly ve Skalici 2 hostince a 2 hospody.

Při volbě do sněmovny a senátu roku 1925 dostala nejvíce hlasů strana republikánská (71,53), lidová (67,59) a sociálně demokratická (64,55). Roku 1926 se prováděla regulace Labe v katastru obce a ve stejném roce 26 přidělenců dostalo ve Skalici od panství smiřického 30 ha pozemků. Nejvyšší cena za 1 ha byla 6200 a nejnižší 5000 Kč.

Znak Skalice na své pečeti měl skálu.

UMÍSTĚNÍ

AKTUALIZACE: uživatel č. 685 org. 2, 27.08.2004 v 08:09 hodin